Uchýliti
Uchýliti, il, en, ení; uchylovati = od- chýliti, odvrátiti, obrátiti, ab-, weglenken, abneigen, beugen; se = pryč se chýliti, od- chýliti se, ablenken, sich wenden, wegwen- den, wegkehren; odstoupiti, pustiti co, ab- gehen, abweichen; obrátiti se, přichýliti se, sich wohin wenden, sich begeben, einkehren. Jg. — co. U. příčinu a podnět ke hříchům. Pal. Dj. III. 3. 79. — čeho: plece svého u. Br. — co od čeho: uši od volání u. Plk. — se. Kam Oldřich se u-lil, není známo. Ddk. II. 369. — se odkud. Brzo uchýliv se s cesty veřejným škůdcem chtěl se učiniti. Ddk. II. 229. Z cesty, Jel., z pravé cesty se u. V., Sych. U. se od čeho = uhnouti se, odstou- piti, odvrátiti se, opustiti něco. Chč. 304. U. se od cesty, od svého předsevzetí, V., od práce. Jel. Nikdy se od přiemosti svého stavu neuchýlili. Hus III. 66. Ot svědectvie tvého neodchýlil jsem se. Ž. brn. Ta strana od Říma co nejméně se u-la. Pal. Dj. III. 3. 310. Přece nijak od počatého směru ne- máte se u. Sš. II. 178. Vratislav se byl roku 1133. s několika urozenými jinochy z hranic zemských uchýlil. Ddk. III. 65. — se kam s čím. Tam u-lil se s nejlepším svým majetkem. Ddk. IV. 212. — se, co kam: na zlou stranu. V. Nebo uchýlili na sě zlé. Ž. wit. 20. 12. Šťastně se dostali na vrchol skály a u-li se na malý výstupek skalní. Us. Tč. Neuchyluje se ani na pra- vici ani na levici. Bj. Abych setrval a oni aby nemohli mne na křivú stranu u. Hus III. 278. (Tč. ). Manželka jeho u-la se na svůj věnný statek. Ddk. V. 347. U. se k čemu = obrátiti se, jíti, přichýliti se. Uchýlili se k němu k obědu, Ros., k marno- mluvnosti. Kom. Zcela zbytecno jest za příčinou porozumění těchto slov u. se k do- mněnkám. Ddk. V. 55. Utíkaje hněvu otcova k nám se uchýlil. Sych. Jazyk lidský k oše- metnosti se uchyluje. Kram. Věděl, že vy- povězenec zase k Břetislavu byl se u-lil. Ddk. II. 147. U. se do svých komnat, Us., Dch., do hospody, Har., do kláštera. Pal. Dj. II. 1. 217. — se kam kdy, proč. Juta po smrti manžela svého do Uher se u-la. Ddk. II. 196. Po návratu svém u-lil se v příčině té k opatu. Ddk. IV. 39. Všichni po té cestě u-li sú se každý k svému la- komstvie od najvyššieho až do najposled- nějšieho. Hus II. 274. (Cierkev) k nižádným hřiechóm se neuchýlí ani skrze protiven- stvie ani skrze lahodenstvie. Hus III. 87. — se po čem. Ale Soběslav po žádných ne- chtěl se u. dařích. Háj. — se jak. Od té cesty se za celý čas ani o píď neuchýlili. Ddk. III. 187. Ani o píď od toho se ne- uchyluj. — se (ke komu oč). U. se ke komu o pomoc. J. tr., Ddk. II. 398. Pořád pryč se o to uchyloval (zasazoval). U Ry- chnova Msk. se ke komu oč jak: s prosbou. J. tr. — se odkud jak. Uchy- lují se od břemene obyčejem hovad břeme- nům nezvyklých. Br. A od ní (víry) za ne- hýtek se neodchylovati. Sš. II. 210. (Hý. ). — se čemu = vyhnouti se, ausweichen. Us. Tč.