Uchytiti
Uchytiti, il, cen, ení (na Slov. ten, ění), uchýtati (Úchytka), uchycovati = polapiti, uchopiti, popadnouti, uchvátiti, fangen, er- wischen, ertappen, ergreifen, angreifen, fas- sen, auffassen, Jg.; v horn. = podepříti, podpírati, abfangen. abs. Vítr by tam uchytil (veliký jest). Us. Šd. Nemůže nic tak opatrně psáno býti, aby některé slovo uchyceno a zle vyloženo nebylo. Žer. 323. — co čím. Co rozsedlého našli, to štemply a turlíky uchycovali. Pam. kut. Uchytil mu meč jednú rukú. NB. Tč. 72. Rys, čeho trojím skokem neuchytí, pouští. Ros. — co, koho. Arch. II. 401. Uchytil to. Jd. Uchytil otce a zabil ho. Flav. Přiletěla vranka, uchytila Janka. Sš. P. 658. U-til jej (tonoucího). BR. II. 66. a. Co vlk uchytí (uchvátí), nerád vrátí. Ros. U. skálu, strop, slemeno (= dřívím podepříti). Vys. — co komu = vyrvati. Uchytali si to (rvali se o to). Na Zlínsku. Brt. Oštěp mu uchytil. NB. Tč. 243. Pásla som ovce pod lejšú, uchycil mi vlk najlepšú. Sš. P. 543. — co kam: vodu do skleničky. Vys. Něco v zuby u. Jg. — koho za co: za ruce, za krk (vz Krk). Ros. Kteréhož přísežného našeho v přítomnosti druhého přísežného za vrch uchytili a rvali. NB. Tč. 102. — co odkud. U. někomu něco z ruky. Us. Tč. — se. Ten člověk nemůže se nikde uchytiti (nemůže nikde zaměstnání nijakého dostati). Ft. — se čeho: nějakého prostředku, zlého tova- ryšstva. Jg. Nemoc se ho uchytila. Plk.