Ujec
Ujec, ujce, uječek n. ujček, ečka, ují- ček, ujčíček, čka, ujčínek, nka, m. (zastr. uj, e). Ujec, vok. ujče (na Ostrav, újcu. Tč). Ujec jest matčin bratr, der Oheim. V. Vz Strýc. J. tr. Pane synu a ujče můj. Žer. 338. A byl jsem jemu ujec neb jest byl syn mé tety. Arch. I. 183. Dvacet kop gr., ješto mi jest za ujce slíbil: Po mého ujce smrti; Že jsem jemu listu uvěřil a 200 hř. gr., ježto mi je mój u. odumřel. Půh. I. 255., II. 50., 305. — U. = syn ze sestry, der Schwester- sohn. L. 1562. odkázal Kunaš z Kraselova ujcům svým Šebastianovi. Kunatovi a Kri- štofovi, synům sestry své Doroty a Jana Pešíka Valdeckého z Komarova statek Ho- štice. Desky zem. 14. L. 34. (Blk. exc). — U. = malý, tlustý člověk, ale hladný. U Ne- zamyslic na Mor. Bkř. — U. = urozený člověk, ein Adeliger. Us. — U. na Mor. a na Slov. = žaludek prasečí nadívaný, svin- ský bachor, ve Slez. Martin, gefüllter Sau- magen. Us. Mtl., Šd., Kšá., Jg., Šm. — U., osob. jm. U. Petr. Tk. V. 157. Uječeti se, el, ení, genugsam brausen. Us. Ujed, u, m. = jedení, der Verbrauch von Esswaaren. D., Puch.