Ujímati
Ujímati; ujmouti, ujmu, ul, ut, utí (vz Přijmouti), ujíti, ujati, ujal, at, etí, ití, ujatí. U. = bráti co, chopiti, popadnouti, fassen, anfassen, nehmen, greifen, angreifen; po- hnouti, bewegen, sich gewinnen; na se vzíti, přijati, uvázati se več, übernehmen, über sich nehmen, antreten, annehmen; rozuměti, wofür nehmen, verstehen; stískati, držeti, fassen, fest halten, bändigen, einengen; ubrati, pryč vzíti, abnehmen, verringern, entziehen, Abbruch thun, schmälern, ver- mindern, entziehen, entreissen, wegnehmen; šiditi, beeinträchtigen, bevortheilen; utéci, fortrennen, laufen, eilen; se = chopiti se, einander fassen; růsti, Würzel schlagen, wachsen; na starosť vzíti, zastati se, sich annehmen. — abs. Já již ujímám (pletouc punčochu = 2 oka v jedno sbírám a tak punčochu úžím). Us Co je to: Ujímám-li, přibývá; neujímám-li, menší bývá (díra). Jg. Že i všecko mínění jeho jináč než on mínil, ujato a jemu vykládáno bylo. Skl. 1191. Kam kto vida, ujímáše. Výb. I. 302. — co, koho. Smysl obecný spatřených věcí podobizny ujímá; U. smlouvu = učiniti. Kom. Správu obce u. V. Dědičné ujali domy. Br. Slova zle ujímati (rozuměti). Kom. U. svůj statek. D., Ros., doly. Us. Umí lidská srdce u. (jímati). Ananiáš ujal lestně něco peněz za pole prodané. MP. Dj. bibl. II. 193. Ujal toho plátna kousek (ustřihl). Mor. Šd. U. úřad, dědictví, vládu, antreten. J. tr. A poněvadž mi muoj jistec z brány jíti chtěl, ujal sem jeho chtě jej držeti jako jistce svého, aby mi neušil (neušel). NB. Tč. 19. Bratr ujal chalupu a mně má splatiť 1000 zl. Us. Šd. Král Ferdinand hory stří- brné zase ujal; Pan Mikuláš ujal díl kbel- ský. Dač I. 344, 364. Ujmouti dědictví. Kom. Sem k vám té naděje, že, jakž já dobře míním, tak i vy dobře to ujmete. Žer. 319. Kdybyste někdy jsouce přemožena hněvem, ráčili některé slovo vypustiti, které by p. Václav ujíti a k soudu připraviti mohl. Žer. 328. Království dědičně ujímati. Odešel, aby tam moc sobě danou ujal. BR. II. 115. b., 272. Kyaxares království medské ujal. Abr. z G. — co komu. Komu by co ujato bylo. Pam. Val. Mez. 216. Než radši mně ujměte a jemu více učiňte. Arch. II. 158. Kdo dar připomíná, daru česť ujímá, Na Slov. Tč. Aby ujal sobě království. Sš. L. 181. — co k čemu: k dědičnému držení, die Erbschaft antreten. Ros. Starou štolu k vyzdvižení u. Vys. Ujali k obci své k pavování tři doly. Dač. I 144. — (co, koho, se, komu) v čem. Aby lidí v koupi neujímal (nešidil). V. U. komu v čem (bráti). Dvě kron., J. tr. Statek v odhadní ceně u. J. tr. U. nějakou pohledanosť v dluhu místo placení, eine Forderung an Zahlungsstatt annehmen. J. tr. Dobrota v potomciech se ujímala Hus. II. 105. — (koho, co komu) na čem. Na cti komu u. Bern. Také i na minci lidi ujímají (šidí). V. U. komu na čem. J. tr. Jestli budete nám na čem chtíti ujíti. Pal. Dj. IV. 2. 299. Na mzdě jich ne- ujímajíce. Chč. P. — (co, koho) za koho, za co. Což hned všichni ujímali za šťastné znamení. Skl. I. 336. Lidé to za pravdu ujímají. Bart. 2. 9., Kos. Ol. I. 70., 128. Ujalo ho za skráně. Pass. mus. 321. Odvedl ho ujma jej za ruku. BR. II. 73. b. U. koho za ruku. Kat. 926., Pass. 172., Sš. Sk. 37. Rybu za ploutve u. V. Podáš-li mu prst, ujme tě za celou ruku. Prov. U. něco za právo, Th., za věc přiznalou. Ros. — se (komu. ) Strom se ujal (neuschl byv z nova zasazen, roste). V. Símě se ujímá. Br. To se neujme, das wird nicht verfangen. Dch. Ujal se zde, er fasste hier Fuss. Dch. Dílo se ujalo. Dch. Dej, Bože, dýščíčka, tichého větříčka, aby se ujala modrá fialička; Ja což by se hruška neujala, dyž ju milá za- lévala; Von ho sázel, zalíval, habe se mo hojímal. Sš. P. 327., 712., 313. (Tg. ). Jenom zelná přísada se nám ujala. Us. Šd. Všudy co vrba se ujme. Us. Pivo se ujímá — kyše. Plk. — (komu kdy) čeho = umenšiti; se čeho = starati se, zastati se. U. cizích užitků; dobré pověsti; roucho naše postavy nám ujímá. V. Blízkosť a dalekosť kraje při póhonu ujiemá placenie od póhonu nebo přičiní. Vš. Jir. 156. Ktož co kúpí, ujme-li sobě summy při kladení do desk, sobě ujme i správy. Vš. Jir. 186. Ani také strana straně toho ujímati nemá. Zř. F. I. X. 7. Zármutek srdce ujímá sily. Br. Panský a rytířský stav měl jest vždycky vůli a svobodu práv svých přičiniti nebo ujíti. Vl. zř. 354. JMK. můž toho počtu přičiniti neb ujíti. Zř. F. I. P. XXXIX. Kostelův a statků mocně se ujali. Skl. II. 239. Plátna, sukna a látky vůbec se ujímá (je-li jí mnoho), mouky, hrachu a p. se ubírá. Brt. To mu ujme zásluhy. Dch. Jazykem nemlať, chceš-li, ujmi se cepů; Mladí sobě let přičítají a staří ují- mají. Brt. S. 31, 28. (Šd. ). Své práci vší ceny ujímá šp. m.: vši cenu (celek). Brt. Abychom tak prací sobě a nákladův ujali. Arch. I. 291. U. komu pokrmu. Br. U. se ochrany těch zemí; u. se dědictví; u. se správy města. V. U. se království. Har. Ujal se jiné cesty (jiných prostředkův). Har. U. vody (vody uraziti, méně vody na kolo pustiti). Vys. U. platu. Th. Ujímá mi hlad těla. Jel. U. někomu obroka, aby tak neskákal. Prov. Tělu pohodlí u. Kom. U. komu čeho. Er., J. tr. Tu se nám hned stravy a všeho ujalo Vrat. 98. U. se hospo- dářství, statku. Us. Šd. Horlivě nás se ují- mej. Sš. P. 64. Stavové ujali se statků klá- šterských; Někteří z Moravanů zase statků svých se ujímali. Dač. I. 260., 298. Jak se mých věcí ujímati ráčíte, s velikou chválou mi vypravují. Žer. Vody ani král neujme. Mudr. 175. Nemá sě čeho ujíti. Ib. 177. Pospíšil si tam kněz Ambrož, aby ujal se správy duchovní nad lidem tam sebraným. Pal. Dj. III. 1. 385. Nezbývalo leč ujíti se pravého prostředku k zachování trůnu i ná- roda; Dovolili biskupu pražskému, aby směl kněžských výkonů zase se ujíti; Řehoř no- vého toho biskupství se ujímal. Poručnictví nad nezletilými dětmi ujal se kníže Kunrát. Ddk. 11. 184., 241., 315., 318. (Cf. Ib. II. 244., 268., 314., 335., 346. a. (Tč. ). Jemu cti ujímá a tak jest zloděj; Kněžie, kteříž ujímají lidu slova božieho; (Pochlebník) oběma rozumu ujímá: onen bláznivě chválí a tento bláznivě přijímá; Pochlebný kazatel jest zrádce těch, jimž káže, neb jim ujímá věcí potřebných k spasení; Ujmi drev ohni, chceš-li uhasiti plamen; Též když ujeli pří- lišné almužny a dali skrovnú potřebu knězi, tedy by žádosť zlú svatokupeckú uhasili. Hus I. 119., 158., 258, 260., 279., 464. (Tč. ). — co jak. Nejen podlé zvolení jest králem, ale hned dědičným právem to království ujíti má. BR. II. 9. b. Skrze žádosť zlou ujímá ďábel vládu nad člověkem. Sš. J. 152. (Hý). — (se) čeho jak. Až do nouze všeho sobě ujímám. D. Ujímal se všeho s potěšením. Ddk. II. 41. Když dítek po sobě zanechají, ujímá se jich hejtman na místo krále. Žer. 343. Na místě jeho ujal se Lipolt správy markrabství. Ddk. II. 273. Ladislav ujal se v skutku příbuzného svého. Ddk. II. 358. Podvolil se, že chce království sicilské v manství ujíti. V. — co po kom. Že grunt po otci jest ujal. Us. Po mně úřad svůj ujme. Sš. J. 24. — co nač. Na rohy ho ujali, do pekla s ním pospíchali. Sš. P. 20. - kdy. V Polště ujala se po smrti Me- čislava II. manželka jeho vlády poručnické. Ddk. II. 117. Vzdaž-li kníže české u vlád- ních převratech nějakého se ujal účasten- ství, o tom mlčí pramenové. Ddk. II. 162. Byly poměry, za nichž ujal vládu, nepříz- nivy. Ib. IV. 81. Vz U. komu čeho. — co, se, se čeho kde. Jurka se v světě ujal (vy- držel tam). Us. Na štěpku ujaly se všecky vrúble. Mor. Šd. Ujali k pavování tři doly na cougu greifském. Dač. I. 144. Pán musil po pravici otcově vládu ujíti. Sš. Sk. 5. Pavel v Antiochii apoštolství ujal za po- volením ducha sv. Ib. 153. (Hý. ). Přirozená ratolesť v svém kmenu spíše nežli odjinud vzatý roub se ujme. BR. II 515. b. Pivní jeho skutek, jakmile ujal se vlády v Če- chách, záležel v tom, že... Ddk. II. 345. Také němčina ujímala se již tenkráte v Če- chách. Šb. Lit. I. 38. Ujalo se to v srdci jeho. Boč. Ujímá mne v břiše. Jg.. Ml. Za- vedené opravy v zemi se ujaly; V Cařihradě ujal se jiný záměr. Ddk. III. 138.. 253. — co od koho. Aby zase od Vašnosti Mezříč ujal. Žer. 332. —se oč, o koho = žádati zač, starati se, zastati se O něco silně se u. V. Ujmi se o mne. Br. Jiní se také hrubě o mne neujímali. Zer. Ale nemálo se o ná- boženství a svobodu slova božího ujímá; Nepřestane-li od svého hanění, já se o něj ujímati nebudu. Žer. 22., 316. Lidé zlostní o všecko se zpouzející a ujímající; Že se o ně jako král o poddané ujal. BR. II. 19 a., 881. Ujímá se o vše. Kom. — se mezi kým. Nemohla se ta sekta mezi židy uj- mouti. Plác. -- koho čím. I jmáš se ujieti levú rukú za klín s levé strany. Arch. II. 87. U. dítě rukou. Br., Hus II. 362. — čeho čím. Bůh vody břehy ujal. L. — komu čím. Dítěti bylo by ujato tím ustavením neb nadáním. Hus I. 450. — komu co, čeho odkud. Že nám Bůh úrod z tučnosti země ujímá. Žal. Aniž co z statku mrtvých buď utrženo neb ujato. Hus III. 194. Vydal pod svou pečetí privilegium, aby žádný z nástupců jeho nemohl na tom něco změ- niti nebo z toho ujmouti. Ddk. III. 208. U. něco od počtu. Vz Ujímání. Us. Nepřidáte k slovu, kteréž vám mluvím, ani ujmete od něho. Hus III. 223. Co si ujmeš od pysku, to ti bude k zisku. Na Ostrav. Tč. Mlýnu z kamene u. (z kamene vzíti, z koše méně zrní n. šrotu mezi kameny pouštěti; naopak: dáti do kamene). Vys. Ujíti něco z toho, což kdo propůjčil. V. — čeho, co proč. K vůli pořádku a pokoji nešťastných židů se ujal. Ddk. II. 361. Čeho Vratislav v pří- čině nápravy se ujal, neshledává se zapsáno. Ddk. II. 331. Pan Hanuš Buchlovecký koupil a ujal z poručení p. Jaroslava, Smiřického dvůr v Starém městě u Náchoda. Hrš. z Arch. náchod. 1584. — jak kam. S rychlostí do Prahy ujímajte = utíkejte. St skl., Hr. rk. 73. (Leg. o sv. Prokopu). — čeho s čím na čem, Pr., vz Přičiniti. — adv. Tejně, kradí něco u.; silně, pilně, bedlivě, oprav- dově se něčeho u.. V., přátelsky, otcovsky, mocně, laskavě, svědomitě.