Ujímati — abs
Ujímati — abs. Ten ujímá = utíká, peláší. Vhl. Kam kdo vida ujímáše (prchal). Výb. I. 302. Kráva ujala, prisušila = dává méně mléka. Us. Brt. Z jehož knížek sem tyto některé vybral řeči ujímaje a některé své k jeho přičiněje. Št Kn. š. 181 — co k čemu. Že chce Janovice k ruce své ujíti. Let. 444. - co v čem. Aby to v dluhu krále JMti ujali. Arch. VIII. 172. — zač. Ujměmž všichni za ten pramen. Výb. II. 24. Za právo jest v zemi české ujato při rozdieliech, že vždycky starší má děliti. Vš. 263. Jakož ti činie, ješto se jim dadie ujieti za prst, ani pak za vši ruku. Št. Kn. š. 135. — komu čeho: svo- bod. Sbr. — se čeho = zastati se. Tato synonyma vz v Mus. 1845. 537. U. se vlády nad někým, chudiny, vdov, sirotků, Šmb., opuštěné dívky, hovoru, Šml., velení, panství. Osv. A tak se nám nezdálo toho ujíti. Let. 308. — jak. U. se něčeho hor- livě, Mus, vřele. Osv Ujímej po málu. Št. Kn. š. 98. — kde. Očkování se na ruce ujalo. Pdl. Přátelství se ujalo mezi nimi. Šml. Slova nově tvořená, která v písem- nictví našem nikdy se neujala. Mus. 1880. 468. — koho kde zač. Ujemše pod ním kuoň za uzdu. Let. 53.