Ujistiti
Ujistiti, ujisti, ujistě (íc), stil, stěn a štěn, ění; ujišťovati = někoho jistým, bez- pečným činiti, versichern. überzeugen, ver- gewissern, bejahen, beglaubigen, bewähren, sicher stellen, decken, Gewähr leisten, ver- bürgen. Jg. — abs. Jestliže kdo koho za- mordoval a při skutku byl přistižeň, ten každý má dostatečně býti ujištěn a na hrad pražský v moc hejtmanům má dán býti. Zř. F. I. B. XXXIV. — co, koho: smlouvu. D., J. tr. U. koho = stříci ho, aby neutekl, sich Eines vergewissern, bemächtigen. Kom. — koho, se o čem. Ujistím tě o tom. Jel. O něčí věrnosti se ujistiti. D. Čím se každý o jeho příchodu u. může. BR. II. 109. — J. tr. — co, koho, se čím. Bůh kajícímu milost dáti slíbil, avšak hřešícího zejtřejším dnem neujistil. V. U. někoho svým reversem. Skl. I. 107. (72. ). Kdoby se člověkem svým, který se nočně pychu dopustil, neujistil. Faukn. Aby se zločincem ihned dobře uji- stil. Vl. zř. 538. A kdež takový póhon koho tak pohnaného zastane, ten neb ti v mě- stech jsú povinni se takovým u., aby ku právu stál. Tov. 39. Kdožby věda o tom (mordu) a moha se mordéřem u., se neuji- stil; Tehdy ten cizinec má napřed u. dskami zemskými a listem pod pečetí svú. Zr. F. I. R. XXXIV.. B. XV. Svědečstviem ujišťo- vachu. Ep. Pog. 24. Každý dlužníkem svým u. se může. Pr. měst. U. něco rukojměmi, V., přísahami a zástavníky, Troj, důvody. U. se něčí osobou. J. tr. Soud ujistil se již zločincem. Ml. Svou ctí ho ujišťoval, že to není pravda. Us. Šd. I jest nešlechetník vězením ujištěn. Dač. I. 212. Tiemto se právě ujisti: Tiem sě chciu lépe ujistiti. Dal. 2., 35. (20. 20. ). Vítězstvím se u. Háj. 13. Ty se jím dobře ujisť; Rozkázáno jest panu Jaroslavovi, aby se tiem kramářem ujistil. Arch. l. 78., IV. 273 Listem a zá- pisem něco u. Žer. 328. Kdož se koliv ta- kovým pohnaným na způsob svrchupsaný ujistil. Zř. mor. 1604. Věrou a šlechetností života u vyvolení svém se u. mohou. BR. II. 726. U. koho spasením. Chč, 301 Když dávají odpustky za peníze, bylo by dobré, aby lidé kázali sobě u. písmem svatým neb božím vzjevením; Ujišťuje ho hřiechov od- puštěním a spasením; Nechvátaj opraviti, leč se dobře ujistíš prve starú pravú biblí. Hus I. 224., II. 414., III. 260. (Tč. ). — Br., Jel., Háj. — koho, se v čem. Br. Doko- nale se v tom ujistě a nbezpeče. Skl. II 480. Kdyby nebylo starodávní naší důvěr- nosti, která mne v tom ujišťuje, že psaní mé dobře přijato bude. Žer. 319. My chtě- jíce je v tom lépe u. půjčujeme jim. Dač. l. 127. Chtěje v tom ujištěn býti, že sobě pána přítomného mají. BR. II. 66. — co komu. Já vám to chci u., že na tom nic neztratíte. Let. 359. Máme jim 20000 zl. ujistiti. Arch. I. 318. — aby. Když jest měl (Mojžíš) vieru velikú a ujistil lid svój, aby sě nebáli Aegyptských, uslyšal od Boha, an jemu die: Co voláš ke mně? Hus. 307. — komu co čím, na čem. J. tr. Opuštěným byla ochrana ujišťována. Ddk. III. 140. — koho, se čeho. Ujistiv se jeho svatosti. Leg. Když pak právě se ujistíme toho. Chč. v Jir. Anth. II. 2. vyd. 14., Chč., 620. Tehda se má u. proto jeho úmyslóv. Ib. 13. U. poutníky nebeského království. Hus I. 344., Kom. Pr. p. 93.