Úkor
Úkor, u, m., úkora, y, f. = ukoření, pohanění, posměch, potupa, rouhání, utr- hání, die Schmach, Schmähung, Verachtung, Schande, Lästerung. Jaké ú-ry měl od hu- benějších. Bern. V. Otnes ote mne rúhotu a úkoru. Ps. ms. Někomu na ú., Einem zur Schur. Dch. Za odvet a náhradu veřejné ú-ry. Sš. Sk. 199. Ú-ry obrážeti. Troj. Za tento koruně české učiněný ú. musel trpěti král; Jali se spisy Viklefovy brániti proti u-ru kacířství. Pal. II. 1. 337., III. 1. 124. Stál jsem nah u sochy a slyšal jsem úkory a posmívání v svoje uši. Boč. Zdali jsem komu na ú-ru učinil. Kon. Třikráte pýše na ú. slzy ho polijí. Ráj. Nebo pro tě trpěl jsem úkoru. Ž. wit. 88. Povahou i chováním svým osvědčil se býti na ú. všem ctnostem, jež zjednávají panovníku česť a lásku. Ddk. II. 53. Synové boží bez ú-ry (sine reprehen- sione). ŽN. Úkory jí dáváše (výčitky). Bj. Bližnie své ú-ry dává (exprobrat), že...; Nepoddávaj nás v ú-ru. BO. Muž bude dá- vati ú-ry ženě, by nelepa byla; Starý Dobeš ochudí bieše a ú. od ženy dosti jmieval, že byl štědr v almužny. St. — Pozn. Zařízení to stalo se na ú. svobody, zde šp. m.: na ujmu (na škodu, zum Nachtheil). Brs. 2. vyd. 248. Úkoru na mravech utrpěti m.: ujmu, škodu. To bylo ovšem na ú. úmluvy, m.: na ujmu, na škodu. Taktéž v násl. a p. pří- kladech: Kterýžby opovážil se něčeho na ú. obecného a vždy obvyklého pořádku; Zvláštní úrokování a zakupování důchodů poskytovalo židům prostředky k vlastnímu obohaceni na ú. jiných; V cizí zemi chtěli zbohatnouti na ú. jiných; Nehody působily jemu na ú.