Ukousnouti
Ukousnouti, snul a sl, ut, utí; ukousati, ukousám a ukoušu; ukusiti, il, šen, ení; ukusovati = odkousnouti, abbeissen, abna- gen; někoho kousnouti, zraniti, uhrýzti, beis- sen, verwunden; kousáním zabiti, zu Tode beissen. Jg. — abs. Tak dlouho ukusoval, až nic nezbylo. Ros. — co, koho (komu). Prase dítěti ukousalo prsty. Us. Pes ho ukousl. Us. Neboj se jemu o to říci, však tě neukousne. Us. Dch. Však ho neukous- neme, když se naň díváme (na mrzouta). Dch. Ten, jenžto sedlákovi nos ukusil. NB. Tč. 8. Pes zajíce ukousal (do smrti). Ros. Slova ukusovati (verbeissen). Šm. Jde mi z tebe strach, co z pečeného vrabce, co by mne blecha ukousla. Prov. Pánu Bohu nohy by ukousal (o pobožnůstkáři). Č. — čeho. Kdo toho jablka ukousl (i. e. kus)? Ros. Jeho (Boha) mysli libosť hřiecha nemohla ukusiti. Hus II. 87. — koho zač. Kocour ukousl ševce za palec. Kn. poh. II. 246. — se proč. Člověk by se zlostí ukousal. Us. Vrů. — od čeho: od koláče. — jak. I myš malá také od sebe ukousne. Rad. zv. — koho na čem. Rad. zv. — se kam: v prst. Jel. Ukousl ji pes v tvář. Dač. I. 94. Ukousni se v nos (říká se pro nic za nic zlobícímu se). Us. Ukus se nyní v loket, dosáhneš-li. Č. M. 193.