Ukradnouti
Ukradnouti, ul, ut, utí; ukrásti, ukradu, dl, den, dení; ukrádati = něco cizího tajně odnésti, stehlen, wegstehlen, entwenden, ent- ziehen; se = kradí odjíti, sich wegstehlen, wegschleichen. — abs. Ukrádajú. Vz Mus. 1880. 123. Co jméno má, ukradne. Us. — co. Kdo tele ukradl, i vola (na, Slov. bu- jáka) vezme. Prov. na Slov. Doplelo sa (dívča) k nechrašči, chcel ju šohaj ukrasti; Lesi (= jestli) já ťa nedostanu, já ťa ukradnu. Sš. P. 320. Poď ven, ukrads vuol. NB. Tč. Jdou s ním, jakoby ho ukradli (rychle). Dbv. Zloději cizie ukradli. Hus II. 226. — co komu: V., koně, šaty. Us. Čo tebe (= tobě) zloděj ukradne, ťažko ti navrátí; Neverný služebník ešče ukradne gazdovi, by mal zavarovat jeho statek. Na Slov. Tč, Ukradla mu šest zl.; Pořkl na mne, že bych já jemu kosný kámen ukradl; Tys mi mou robotu ukradl (entzog). NB. Tč. 61., 117., 125. A ty sobě myslíš, žech (= že jsem) ti věnek ukrad; jak si včeraj šla na vodu, do studně ti upad; Zamykaj maměnko, zamykaj kuchyňu, aj máš hezkú dceru, ukradneme ti ju. SŠ. P. 381., 404. — komu čeho jak. Ukrádá pánu Bohu dne (lenoch). Us. Šd. Krajčí ukrádá sukna po málu. Hr. rk. 335. — co kde (kdy). Čos ukradl včera večer v komoře. Ht. sl. ml. 218. Tvuoj muž jest ukradl u zámečníka svině, z nichž se jest pečenek najedl; Že Ondrova žena tu v ko- stele ukradla plátno a tu ji chtěli utopiti. NB. Té. 237., 240. Z zadú přistúpila, ne aby před Kristem dotknutie ukrásti chtěla, ale... Hus II. 404. (Tč). — komu, si čeho. Ži- vota si ukrádá. V. — co k čemu. V času, kterýž se k něčemu ukrásti může. V. Ke studování knih písma sv. řídké ukrádal sobě chvíle. Pal. Dj. IV. 1. 246. — co čím: očima, Us., pomocí někoho, Us., lá- skou srdce něčí u. (získati). Kom. D. — co s kým: se společníky. — co odkud. Počal slovo boží z srdce jejího ukrádati. Štelc. Ukrade mu to z pod ruky. Mor. Šd. Ukradl z vozu dva samostřiely; Tři ovce ze stáda ukradl. Pč. 27., 5. Ukradli mu tři sta z prázd- nýho místa, tři sta volů z prázdných dvorů. Sš. P. 761. — se. V. Naděje se sama ukrádá. Jel. Ukrádáše sě a ot nich sě otlučováše. ZN. — se čeho = utajovati se, ukrývati se, vyhýbati se, kradí od toho odcházeti. Tehda ukrádal se Petr pohanů. Sš. II. 23, (Hý. ). A ktož se mečov ukradne, ten všelik v oheň upadne. AIx., Výb. I. 1104. Radije v smrť upadnu nežli sě tak svých ukradnu. Výb. I. 153.