Ukroutiti
Ukroutiti, ukruť, kroutě (íc), il, cen, ení; ukrouceti, el, en, ení; ukrucovati = kroucením utrhnouti, ab-, wegdrehen; krou- cením udělati, abdrehen, abdrechseln. — co. Kdo tu houžev ukroutil (stočil)? Ros. U. visací zámek. Ros. — čeho. Kdo toho ukroutil (částku)? Ros. — co čím: zámek pakou. Zlatú šňůrú ukrútila, do studnice ho (dítě) pustila. Sš. P. 158. — co komu. Já ti hlavu ukroutím. Us. — kde. Tam v koutě ho u-la. Us. Šd. — co z čeho: niť ze lnu, provázek z nití. Na Mor. Tč. — se kam. On jej dal hněď doniesť svoj ke- peň a ako sa do toho ukrútila (oblekla), vyšla von z tej kopy. Dbš. Sl. pov. I. 203. Ukroužiti, il, en, ení; ukroužeti, el, en, ení; ukružovati. — co od čeho. = krouže- ním kus odníti, durch Drechseln, Zirkeln einen Theil nehmen. — co: díru = krou- žením učiniti, abdrehen, abdrechseln. Ros. — co čím.