Ukryti
Ukryti, ukryji, ukryj, je (íc), yl, yt, ytí; ukrývati = kryje utajiti, verdecken, ver- stecken, verbergen; se = tajiti se, sich verbergen. — co: tvář, obličej, V., své chyby. D. Zloděje ukrývati. Us. Šd. Ta- jemství ukrývej. Us. Kmp. — co, se kde (kdy). V srdci jed ukrývati. V. Ještěrka zuby své v dásních ukrývá. BR. II. 13. a. Opravovali hradby své a ukrývali v nich, co měli dražšího; Zdivočel ukrývaje se po lesích a v jamách podzemních. Pal. V. 1. 5. Že Barnabáš a Šavel za bouře oné v Jeru- salemě v zátiší a v závětí u Marie, matky Markovy, se ukrývali. Sš. Sk. 148. (Hý. ). — co komu. Us. — co čím: zástěrou. — se před kým: před císařem, před soudem. V. Před větrem se ukryli. Brt. P. 171. Před hostmi se neukrývej, ale jich často nemívej. Mor. Tč. Sám Pán, hledán byv, nejednou se před židy ukryl. Sš. Sk. 114. — se kam kdy před kým. Při počátku války židov- ské Ananiáš před zákeřníky do stok se ukryl. Sš. Sk. 258. (Hý. ). — se s čím. Však před zbědovanými vězněmi s nimi se neukrývají. Vrat. — se čeho. Chtěje tam ukryti se rány morové. Mudr. Ukrývaje se hněvu otce svého. V. Zde se Pražanův ukryjete. Dal. 40. Odešel Pán a ukryl se kamenů. Sš. J. 158. na jak dlouho. Může otrok tělesný druhdy pána aspoň na chvíli se u. Sš. J. 148. (Hý. ). Také by i co ukrejvalo se na čas, na posledy zjevno bude. Žer. 331. — se od čeho. Ktoby se ukryl od horkosti jeho (slunce). Žal.