Ukvapiti
Ukvapiti, il, en, ení; ukvapovati = uná- hliti (se), übereilen (sich). — abs. Výprava tato byla ukvapena a tedy zůstavena šťastné náhodě. Ddk. V. 323. — co, koho. Ros. — co, se čím, s čím. Ukvapil se soudem. Ros. U. něco svou zpurností. Troj. U. se s čím.. V., J. tr. — se. Lépe dočekati nežli se u. Č. M. 258. Ukvapil se. Dch. Psal do Prahy, aby se neukvapovali. Osv. 1879. 546. — čím. Tím jsoú u-li. Bart. 50. — (se) na koho. Pro zlosť kat ukvapil na ně (pospíšil jim oči vyloupiti). Tur. kr. U. a unáhliti se na koho. Br. U. na koho, také = v něho působiti, aby se unáhlil. D. — s inft. Ne- ukvapuj zúfati. Tkad. — (se na koho) v čem. J. tr. Aby se v příčině té neukva- pili. Skl. II. 480. U. se v soudě. Šml. — U. = utéci, davon eilen, fliehen. Us. Dch. — U. si co. U-píš si kabát, sedneš-li na pe- řinu, voll Federn machen. Na Ostrav. Tč.