Úl
Úl, e (v obec. mluvě: úl, u, na Mor. úl, a), m., úlík, u, úlíček, čku, m., úlí, n. = úl včelní, včelnice (V. ), včelník, klápet, kláda včelní, klát, brt, krč, der Immen-, Bienen- stock, Bienenkorb, Rumpf. U. Dzierzonův, vz KP. III. 297., 299. Ú. Huberův (starý druh ležanu). Lš. Ú. slaměný (koš), dřevěný s vycpávkou n. bez vycpávky, fošnový, stojan, ležan či ležák; ú. medem zanešený, prázdný, osiřelý (bez královny), jednák, dvoják, troják, čtverák, paterák, šesterák, desaterák, slabý (slaboch), silný, malý (ro- jáček). Všk. Maličká včelička sladký užitek přináší do úlů. Na Slov. Tč. Bujný květ, plný úl. Vz Hospodářský. Lb. V tom úli nejzdravější včely bývají, okolo něhož jest nejvíce bručení a zvuku. V. Včelař úle opatruje. Kom. Ú. lesní. D Včely z úle a do úle létají. Vz Včela, Včelařství. — Ú. = čerkeská vesnice.