Uléčiti
Uléčiti, ulíčiti, uleč, il, en, ení; ulečo- vati, ulekovati = zhojiti, uzdraviti, zceliti; heilen. — Na Ostrav. uličiti. Tč. — co, koho: raněného, neduch. V. — Br., Sych., Háj., BO. U. nemoc. Hus II. 413. S nebe přišel a nás na duši neduživé uléčil. Hus II. 261. — koho čím: D., lékem. Us. Tím ne- duhu neuléčíš. Chč. 445. Nižádným milosť nemóž býti u-na kořením. Hus III. 111. — co kde jak. A láskou svou ulečte pochy- benství v srdci jeho. Sš. I. 133. — koho nač: na rány. Troj. — se čeho. Vrátil se, aby sě u-il ran. Bj. Uléčitosť, i, f. = uléčivosť. Jg. Uléčitý = uléčitelný, heilbar. Sal. Uléčivosť, i, f. = uléčitelnosť, die Heil- barkeit. Sal.