Ulehnouti
Ulehnouti. — abs. Ta věc smířena jest a ulehla. Wtr. exc. — nač. Ju mrzelo, že kmotr na ňu uléhá (naléhá). Brt. D. 344. — čemu. Je neopatrnost uléhati každému, komu se líbilo ublížiti nám. Zbr. Mudr. Živ. II. 48. — kam: na lože, Pdl., do hrobu. Hdk. — v čem. Kde v maličkostech lidské křehkosti ulehli (podlehli). Šf. III. 240. - kdy. K večeru vítr ulehl. Mour. — jak : na vždy (umříti) Us. Tkč.