1. Uleknouti
1. Uleknouti, uleknu (zastr. uleku), ul n. kl, ut, utí; ulekati = ustrašiti, erschrecken. — koho. Us. Cena žádaná ulekla je velice. Jg. Sbr. sp. 1841. 216. — se. A ta dívka se ulekla, hned na své kolena klekla. Sš. Ps. 3. Ulekl se, až mu ruce klesly. Us. Šd. — koho, se čím: zlou zprávou. Us. — se čeho. Vrat. U. se psa. D. Ulekla se promlu- vení, andělského pozdravení. Sš. P. 39. I uleče se duše těžka mlata. Rkk. 13. I uleknu se řečí těch. Lab. 72. Takového neobyčejného poselství náramně jsme se ulekli. Arch. III. 306. Ale ti lotři, ulekše se skutku toho jísti nechtěli. Har. I. 223. Uleče sě veš lud Tatar lutých. Výb. I. 52. — se jak. Ulekla se v prudkou radosť. Ld. — se proč. Ulekl se pro tak náramnou sílu židovskou. Flav.