Ulepiti
Ulepiti, il, en, ení; ulípati, ulepovati, ulípnouti, von Lehm formen, kleiben, an- heften. — komu co: sobě chalupu (z hlíny splácati), Ros., modly. Br. U. pěvci hubinku. Kos. Ol. I. 300. — kde. Celá jejich veselosť a radosť ulípla na modle té; Oni ale ulípli na pouhém zevnějšku. Sš. Sk. 85., J. 103. — co z čeho: stěnu z hlíny. D. — co na kom. Na tom nic neulípáš (nevyhraješ). Us. U Šimona všechna víra křesťanská jediné na zevnějšku ulípnula. Sš. Sk. 29. 233*