Ulíčiti
Ulíčiti, il, en, ení; uličovati = líčením ozdobiti, schmücken, zieren. — koho, co: ženu. Stl. Všemi obyčeji jest to lepší, což učinilo přirození nežli to, což jest u-lo umění. Jel. En. m. 36. — co čím: stěnu vápnem, tünchen. Ros. U. co svědky = dokázati. Zák. Karla IV. Cf. Která křivda ulíčena bude. Pr. měst. 233., Gl. 347. Ulíčen vinú umře smrtí. BO. — čeho: svých vnad. Gníd. — se. Ulíčila sě, nenieť tak jindy. Št. — co jak. Nikdy křivda u-na býti ne- může na právo. Kos. Ol. I. 119.