1. -um1. -
um koncovka
instr. sg. v Opavsku: za stodolum, cestum, vulum, rybum, se mnum. Cf. Brt. D. 115., 136 —
V dat. pl. v Hlavnici: žobrakum, hratrum, kravum, sviňum, ťolatum. Cf. Brt. D. 136.— V Ka- teřinkách u Opavy, v prus. Benešově a odtud přes Bořetín na sever třetí os. pl. všech tříd slovesních má koncovku
-um: vedum, pijum, u'mum, klečum, chodźum, volajum, dajum, kupujum, jedźum (jedí), idum. Brt. D. 122.