Umésti
Umésti, umetu, umeť, ta (ouc), tl, ten, ení; umetati, umětati, umítati, umetávati = metením učistiti, rein kehren, auskehren, weg-, abkehren; házeti, hoditi, werfen; uhá- zeti, bewerfen. Jg. — co: dům, V., chrám, Br. Profukaj, profukaj větříčku juhový! umetaj chodníček, kady milá chodí. Sš. P. 324. — kde. Umeť nejprve před svými (dveřmi). Mus. Dóm před lidem ustavením jich umeten. Hus II. 104. U. po jizbě smeti. Us. Tč. — co odkud: prach se stolu, sníh se střechy. — co čím: podlahu smetákem, Us., zeď vápnem (uházeti). Jg. — co kam. Losy v léno umietají. BO. Zmatek v něco u. Arch. IV. 418. Židé je do moře umítali. BR. II. 79. b. Někoho v bezbožnosti u. Žalský. Nepřízeň mezi někoho umésti. Ben. V. U. semeno do země. Kom. — co na koho, nač: léčky na koho (házeti), Kom., lživé věci. Br. Výtky sobě činěné tytýž na protivníky svoje umítal. Sš. Sk. 88. (Hý. ). — co komu = namítati, einwenden, vor- werfen. Umítal mně zanedbávání modliteb. Kom.