Uměti
Uměti, umím, umíš, umí, umíme, umíte, umějí; uměj, umějme, umějte; uměje (íc); uměl, uměv (ši); ěn n. ín, ění; budu uměti; umívati. Vz Třída (časoslova), Bž. 191., Kz. 6. vyd. str. 112., Zk. 2. vyd. str. 154., Ht. Sr. ml. 283. U., koř. um (mens). Schl. U. = rozuměti něčemu, povědomosť něčeho míti, verstehen, kennen, wissen; věděti, znáti, wissen; moci, s to býti, dokázati, können, vermögen, ausrichten, im Stande sein aus- zurichten, zu bewerkstelligen. Jg. V již. Čech. aj. umět někam = cestu znáti. Umět do Branšojic. Kts. — abs. Jak můž a umí (s to jest). Kom. Neuměl — ošuměl (= kdo nic neumí, zle pochodí), Ungeschick — Missge- schick. Dch. Hrál, jak uměl. Us. Brt. Živnosť svú vedú, jakž nejlépe umějí. NB. Tč. 261. — s inft. Umí plavati, jezditi, píti, lháti atd. Ros. Umí se k lidem chovati; mírnosti zachovávati neumí; neumí se styděti. V. Umí každému hověti. D. Umí splňovati. Br. Uměl rázně mluviti, schlagfertig; Neumí mluviti, kde by měl; Ten se umí roztaho- vati; Od čeho jsou huby, když se neumějí hájiť; Umí se dělati sladkým. Dch. Třeba u. po hospodářsku hospodařiti. Šd. On se bude ptáti, lesi (jestli) moja milá umí hele- kati; Poštorské děvčata, može vás hanba být, aj že vy neumíte aj pole rozveselit. Sš. P. 525., 550. Jiných neuměl jmenovati. Pč. 34. Úředníci neumějíc toho najíti i od- ložili to na markrabinu milosť. Půh. I. 266. Kteříž jiné přetřásati umějí. BR. II. 641. Aby uměl o to s hejtmanem mluviti; Vedlé toho již uměj se spraviti; A já tu věc již věda budu se u. v těch věcech kterak mieti. Arch. II. 36., IV. 65., 87. Hleď okem vnitř- ním, kterak tento žid múdře uměl jest vá- žiti modlení; Mnozí bývají papeži, arcibisku- pové, kardináli, biskupové, kanovníci i fa- ráři neumějíc v knihách čísti; Mnoho umějí mluviti ústy o písmě sv. Hus I. 75., II. 126., 321. (Tč. ). Ten umí víc než chléb (kaši) jísti. Us. Brt., Hš. Ano i mravenec umí se hněvati. Č. M. Kráva i vůl knihy mají a přece čísti neumějí. Bayer. Uměti v čas mlčeti není leda umění. Č. Umí odštěkati od svého (vinu svou na jiného svésti). Vz Výmluvný. Lb. Neumí ani holubů lapati. Vz Hloupý. Lb. Umí víc než hrách strojiti (vařiti). Vz Moudrý, Ryba, Liška. Lb. Sedlák se neumí skrýti, když ho i pod lavici strkají, však mu vždy boty vyhlédají. Umí rybám nástrahu strojiti. Kdo v peci býval, umí jiného ožehem tam hledati. Kdo čeho ne- zkusil, neumí o tom rozprávěti. Dělá se, jakoby neuměl kuřátka rozvázati (pět po- čítat). Umí čápem točiti. Umí lišku štváti. Umí dobře tlachem dělati (tlachati). Nedarmo čert svou mateř bil, že se neuměla vymlu- viti. Umí stříleti mezi holuby. Malí lidé také se umějí hněvati. (V. ). Umí peřiti (lháti). Když mu se pravdy nedostává, umí opre- movati. Neudatný neumí jedno láti (Dal. ) — Inft. se někdy musí doplniti: On všechno umí (dělati). Ros. Umí česky (mluviti). D. Chceš-li umět německy, strč hlavu pod necky a dej jazyk na kliku. Us. Kšá. On s ním umí (zacházeti). Us. Dch. Ješto on dobře s ciframi umí (zacházeti). Žer. 11. — co. Umím jazyky, Kom., malířství. Ros. Co kdo dobře umí, tím se rád baví. Pk. Kdo nej- více řemesel umí, nejspíše ve psí bývá. Ten to umí (odpověď: Ano blechy bíti). Us. U. cestu (znáti). Solf., Ben. Nevěděla Eva, co smrť umí (může). L. Blúdíte neumějíc písma. Hus I. 39. Práva městská ven uměl. Let. 420. Cěsty neumějieše. Dal. Po stezkách, jichž sú neuměli. Pror. Jsa. 42. 16. Pojednou cizí jazyky uměli a jimi mluvili. BR. II. 188. b. Protož má býti každý pilen, aby uměl božie přikázánie; Ktož tyto věci do sebe jmá, písmo umí; Vieru Marta dobře u-la; A těch jest nynie mnoho, jenž umě- jíce písmo nechtie vedlé něho živi býti; Písma bránie uměti kněžie; Zákon boží u. mají kněžie; Nebuď jako ti, jenž mnohé věci umějí a sami sebe neznají. Hus I. 52., 240., 384., II. 57., 438., 439., III. 105. (Tč. ). — co jak. Mohli sú také mnoho u. bez práce. Hus I. 292. Umí to, jakoby peří dral, jako otčenáš, jakoby bičem šlehal, jako z biče. Vz Pilný. Š. a Ž., Pk., Brt., Šd., Lb. Umí to, jakoby chmat, er versteht es aus dem ff, er hat einen guten Handgriff darin. Dch. — nač, s čím, k čemu = na čem se znáti, mit etwas umzugehen wissen, es verstehen. Spustili do moře ty, kteří s ním (s mořem) uměli. Jel. Neuměli k vojně. St. skl.