Uměti
Uměti, vzor 3. konjugace. Cf. List. fil. 1884. 439.—440., 445. Časov. na Lašsku vz v Brt. D. 127 — s inft. Úředníci neumějíc toho mezi nimi nalézti, i odložili to na pány. Půh. II. 460. Ač umiete rozuměti; Uměj vyznati, toho užívati, Boha milovati. Št. Kn. š. 2., 12., 22., 33. Na svatbu umiá zvat v úterý večér. Brt. L N. II. 63. — co. Uměj těch dvanádcet věcí. Št. Kn. š. 12. Do něhož (města) uměl dobře cestu. Tristr. 95. a. (Oldřich) cesty neumiejieše. Dal. C. 18. Božie cesty neumieli jsme. Št. Uč. 15. 6. — jak. Jakž moha a uměje; Jakž móž a umie. Št Kn. š. 40., 42. Umím vše od a až do ž. Sá. — k čemu. Kteříž k vojně neuměli, minus periti armorum. Alx. V. v. 521. (HP. 13). (Ježíš) mlád jsa uměl jest k silnému boji. Št. Ř. 33. b. Já mu pověděl, kde bydlí, aby k němu uměl. Wtr. exc. U. k boji. Ev. olom. — se v čem — vyznati se Cyrill uměl se zároveň ve věcech i božských i světských Pal.