Umíniti
Umíniti, il, ěn, ění; umiňovati = umy- sliti si, před, se vzíti, sich entschliessen, be- schliessen, sich vornehmen, sich besinnen, Vorsatz fassen, Schluss, Entschluss fassen, sich vorsetzen. V., Jg — sobě co. V. Co si umíní, od toho neupustí. Dch. — s inft. proč jak). Umínil jsem tu přes zimu zů- stati. Br. Umínili na svém státi. Sych., Flav. Umínil (lid israelský za) 400 let v Egyptě ponechati. BR. II. 11. a. U-nil si zcela za- pomenouti na dusné zdi městské. Us. Tč. Umínil jsem pro chválu boží čtenie nedělnie všecka kratičce s boží pomocí vyložiti. Hus II. 2. U-nil svět dokonce opustiti. V. — že. Umínil, že projde díl světa. Kram. I u-li jsme, že chceme lid k Budínu poslati. Arch. III. 20. — aby. Umínil jsem, abych ji sobě přivedl. Ben. V. Od věčnosti z své mú- drosti umienil jest, aby ty věci tak byly. Hus I. 85. — co komu (adressovati): psaní. Th. Teprv k ní slovo promluvil a zló radu jí u-nil. Sš. P. 158.