Umlknouti
Umlknouti, knul a kl, utí; umlkati, uml- kávati, umlkovati = přestati mluviti, utich- nouti, schweigen, abbrechen, aufhören zu reden, still werden, verstummen. Jg. — abs. Dítě umlklo. Us. Hluk umlkl. V. Řemesla, práva umlkla. Us. Rozmluva umlkla, šp. prý, cf. předcházející. Okřičen byv od jiných umlknul. Pal. Dj. III. 3. 129. Přišed do obce, aby k ní řeč učinil, náhle umlkl. Jel. En. m. 25. Že písma nemohl mieti podob- ného k svému úmyslu, protož umlkl; A. oni znamenajiece, že, cožby otpověděli, tiem by se potupili, i umlkli jsú. Hus II. 92., 361. (Tč. ). — kdy. Po těch slovích umlkl. Troj. — kde. Ptactvo v křovinách umlklo. Č. Před penězi umlká přísnosť zákona. Ddk. IV. 238. Umlklo všecko posvátným tichem jako v Kostele. Pk. exc. Ale ko- nečně umlknú před Ježíšem. Hus II. 362. — od čeho: od rúhání. Hus I. 409. — o čem. O tvé chvále žádný věk neumlkne. Bern. — čím. Umlkni slovy takovými. Řehořovou smrtí umlkl a zanikl všechen počin ze Říma. Ddk. VI. 133.