Umořiti
Umořiti, il, en, ení; umořovati, umá- řeti = o život připraviti, usmrtiti, tödten, umbringen, zu Tode quälen, abquälen; zru- šiti, zničiti, vertilgen, vernichten, abschaffen, stillen, dämpfen, auslöschen, ertödten, auf- heben. Us. — abs. Krm chlebem lačného, nekrmil-lis, umořil si. Hus II. 284. Kohož lapie, utopie neb umořie. Arch. III. 8. — co, koho. U. někoho. V. U. všecky zápisy a listy (zničiti). V. U. listinu (umrtviti, amortisovati). J. tr., Rk. Lubosť, Bože, lu- bosť, však je preveliká; kde se rozpomuože, umori člověka, Sl. ps. Šf. I. 78. U. čas, Dch., dluh (amortisovati). Stč. Alg. 101. U. smrť. BR. II. 417. Ani slzičky neumořil, V., lépe: neunořil = neutratil, neuronil. Vz Slza, Jg. Ta nemoc, dokudž ho neumoří, až do kostí rozjídati se bude. BR. II 725. b. Koho Bůh stvoří, toho neumoří. Prov. Jal ho a umořil jej. Arch. IV. 95. Smrť ho u-la (udávila). Us. Šd. Čeho meč nebyl za- chvátil, to u-řil posléze hlad. Ddk. II. 296. U. bradavice, vši. Db. První své psaní u-řil. Bart, 1. 38. Adam vzal s dřeva sladké ovoce a sebe i své pokolenie u-řil. Hus II. 431. Rozkázání své umořil a v nic obrátil. Bart. — koho na čem. Na duši ho u-řil; On svú závistí u-řil jest Evu i Adama na duši i na těle. Hus II. 336., III. 243. (Tč. ). — co komu. To světu u-ří. Hus III. 97. — kdy. Herkules již v plénkách hady u-řil. Sš. Sk. 291. (Hý. ). — koho, se čím: hladem, V., D., smrtí, St. skl., rtuť olovem, Vys., se slzami. Bern., Šm. Ohavnú smrtí ho u-li. Hus II. 114. Jenž umářie hladem družce. Hr. rk. 283. U-li ho smrťú tvrdú. lb. 147. — co kde: žádosti v sobě u. Jg. Počne-li, hledá, aby u-la v životě. Hus I. 203. Únor, kdyby mohl, u-řil by v krávě tele. Er. P. 47. Nemoci v tábore u-ly mnoho lidí. Pal. Dj. III. 3. 143. Ve věži ho u-li. Čk.