Umrlosť
Umrlosť, i, f. = stav umrlého, das Todt- sein. Zlob. 1. Umrlý, v již. Čech. umllý, r před l změnilo se v l: nedomllej, umllec, umllčí. Vz Brloch Kts. U. = mrtvý, todt. V. U. tělo; umrlým býti. D. Naříkati nad umrlým. V. U-lého snadno bíti (jazykem). Č. Ež ty listy ižádné moci nemají jmieti, než umrly býti. Arch. II. 323 Uhel studený a u., todte Kohle. Ctib. Zpomínám na milovníka svého již umrlého. Pal. Dj. III. 3. 274. Od smrti toho u-lého počítajíc. Arch. II. 63. Pusté moře, ješto nynie slove u-lé. BO. Bezzubý vořechy lóská, homrlýmu nedá kóska. Sš. P. 686. Ty všecky věci jsú minuly mezi námi i býti mají u-lé. Půh. Šaty s u-lého netr- vají dlouho, nýbrž s ním zaroveň tlejí. Mus. Strany pořekadel vz: Dopřísti, Hlava, Vzíti, Zabiti, Země. — na čem: na duši. Hus II. 357.