Umříti
Umříti, umru, umřeš, umře, umřeme, umřete, umrou, umři, umra (ouc), řel, (umrl, zastr. ), ení; umírati = duši vypustiti, život dokonati, sterben, zu Grunde gehen, ein- gehen, krepiren. Jg. — abs. Všickni lidé musejí u. V. Nyní umírá, již umřel. D. Upadl a umřel. Kom. Umírajícího zaopatřiti. D. Když umře bohatý, pohřeb jest lidnatý, zemře-li chudobný, pohřeb má mizerný. Bern. Umru-li, ten tam. Vz Smrť, Nevšímavý. Č. Kdo umřel, ten tam. Kom. Umřel Darmodej. nastal Vydřigroš. Darmo (Darmodal) umřel a koupil (Kup) nastal. Dá, až čert umře a peklo shoří. D. Prov. Umřel kůň. Troj. Některé byliny hbitě umírají. Kom. Všecky časné věci hynou a umírají. Kom. Srdce naposledy umírá. Kom. Sláva, Us., přátelství umírá. V. Mladý může, starý musí (umříti). Dch. Umřel, jak na křesťana sluší. Us. Šd. Stojím, jakoby mne umřelo půl. Brt. S. 5. Ak sedlák tak i pán musia všetci umríti, musia všetci v čiernej zemi uhniti. Na Slov. Tč. Umírá nedomíraja. Mor. Šd Nebude-li ti hůř, bude ti těžko umírat (říkají lehce nemocným). V Kunv. Msk. On mne z toho nevyvadil ani vypravil, až i umřel. Půh. II. 568. Bodaj si umieral a zase ožíval! Dbš. 44. Kdo nalezá dřív než jiný ztratí, umírá dřív než počne stonati. Skl. Kdo umírá, hned neumře. Kmp. Ja tu stat nemožu, ne- inožešli umřit, ja tobě pomožu: Dyby ja věděla, že už musiš umřit, dala bych já tobě košulu zlatem šit; Živ jsem, živ jsem, nevím dlúholi, umřu, umřu, nevím skoroli; Tedy bude naší lásce konec, už já umřu a ty budeš vdovec; Ach bude vojna, vojna neščasná, dyž umřu, modli se za mňa; Dybych já věděl, skoroli umru, dal bych si dělat z pálenky truhlu, a z vína víko, co by mi pěkně do huby teklo. Sš. P. 11., 80., 419., 430., 566., 684. Hříchy jejich shladil a umíraje rozličné divy činil. BR. II. 355. b. Umra nezahynu, nýbrž z mrtvých vstanu. BR. II. 366. b A jakž jest umřel, jest dobře přes 40 let. Arch. I. 183. Jakož umře člověk, takéž i dobytek zemře. BO. Kdyby on umřel a kdyby byla vóle božie, že by ji pojal; Umierá učený též i neučený; Otiež sě, proč slove zlosť smrtedlný hřiech? Proto, že ihned duše umře; Zde bojíme sě umřieti a žádáme dlúho živi býti. Hus I. 274., 283., 334., III. 127. Každému jest napsáno umříti. Vz Smrť. Lb. O kom se povídá, že umřel, bude prý dlouho živ. Mus. Který nemocný mění rád lůžko, umře, Vz Mus. 1853. 476. Když pes vyje neb kulich se ozve, někdo prý umře. Sk. Když dítě rádo do výšky hledí, umře prý. Sk. — od čeho: od rány, V., od otráveni, Ros., od hladu, St., Lk., od zimnice. Plk. Neb ot něho (kata) mám umřieti. Kat. 3396. U. od nemoci. Háj. Umřela od jater. U Dobrušky. Vk. Od zá- střelu zemřel. NB. Tč. 105. Tvá nebožka vod tvéch rok umřela, take bech já ubohá musela. Sš. P. 198. Pakliby ten raněný od tej rány umřel. Arch. II. 99. Na smrti bode (zbožie), an by nerád ot něho umřel a s sebú nelze vzieti. Hus II. 77. Až od toho (ude- ření) umřelo (pastorče). Pč. 35. Umřel král Václav ot šlaka náhlého. Let. Pomalu sechl až umřel od toho; Neviem, umřela-li od Boha či s příčinú zlých lidí. Let. 316., 198. Od červené nemoci umřel. Kn. Žižka umřel jest od hlízy u hradu Přibyslavě; Umřel od bolesti morní. Dač. I. 16., 37. — čím: hladem, hořem, teskností, bolestí, žalostí, starostí, náhlou smrtí, V., smrtí přirozenou, Us., mečem, Jel., jedem, mrtvicí, nákazou, Kmp., zimou. Us. U. vysílením, an Ent- kräftung, Altersschwäche. Dch. Má ho živiti chlebem a vodou, aby hladem neumřel. NB. Tč. 19. A sám potom zlú smrtí hořem umřel. Let. 191. U. hořem, Pass. mus, 349., náhlou smrtí. Pass. 378. A lidé budou umí- rati strachem Sš. L. 194. Což tedy tobě synovství boží prospěje, jestliže hladem umřeš?; Časnou smrtí u. musejí; Smrtí ná- silnou umřel. BR. II. 15. b., 112. a., 802. a. (Šd. ). Ježíš bolestí velikú a smrtí ohavnú umřel jest; Ktož láti bude otci neb mateři, smrtí umře; Umři duše má smrtí sprave- dlivých; Ukrutnú smrtí u. Hus I. 44., 142., II. 206., III. 244. (Tč. ). Ulíčen vinú umře smrtí. BO. U. hladem. GR. Umřel hladnou smrtí (hladem). Brt, S. 89. Vz Brt. Instr. 90. Ani vůl dvěma smrtmi neumírá. D. Prov. — na čem. Vyznávají a na tom (z pře- svědčení) umírají. Štelc. Na čem jsou umřeli. Bart. 283. 31., 34. 35. Umřel na lakotě (ne- mocí, když člověk pořád by jenom jedl). U Rychn. Msk. Tak jest. to v pravé pravdě a na tom bych chtěla přiséci i umříti. NB. Tč. 233. Chtěl na tom u. MP., Pal. Dj. III. 2. 146. A na tom umřel, že sou Kopidlan- ského přechovávali; A na tom umírám, že tak jest. Let. 291., 316. A teď vám přiepis toho vyznánie posielám, na čem jest ten zločinec umřel; A já bych chtěl také na tom u. Arch. IV. 138., II. 234. (Šd. ). — v kom, v čem. On mi jich neodložil a v tom umřel. Půh. II. 593. Umřete v hřiechu svém; Kristus v těle za nás umřel. Hus I. 9., III. 41. U. v Pánu. Us., BR. II. 873. — na co: na zimnici, na dnu, Zlob., na rány, Bk., na vodnatelnosť, D., na hrozné bolesti. Bs. Na to chci u. (v přesvědčení o pravdě toho). Zv. U. na červenku. Žer. L. I. 67. — za koho, za co: smrtí za vlasť. D. U. za někoho. Alx. 1141., Chč. 444. Kdo umírá za slobodu, večné méno sebe (sobě) získá. Na Slov. Tč. U. za svou zem. Kká S. 13. Kristus časem svým za bezbožné umřel. Sš. I. 58., 60., II. 165. Rád za spásu lidstva umírá. Sš. L. 185. (Hý. ). Za své vyvolené umřel. BR. II. 745. a. U. za česť svého ja- zyka. Dal. 119. Umřela bych ráda za tě. Hr. rk. 159. Jáť ten sem, jenž jsem umřel za vy na kříži; Hotov jest za ně u.; Za nás umíraje nám věčný život dal; Ten sám hřiechy odpúštie, jenž sám za hřiechy umřel jest. Hus II. 146., II. 176., 423., III. 61., 220. (Tč. ). — s kým, s čím. Žena jeho s dietětem v krátkých dnech umřela. Arch. IV. 354. Chci s bratry svými u. Us. Umříti s hříchy. Vz Hřích, Č., D. Výsady s oso- bami umírají. Vz Výsada. Pr. Nechať to umře s tebou (měj to při sobě. Vz Mlče- livý). Č. — čemu: hříchům (přestati hře- šiti), Kom., světu. Čili ty mně umřeš?; O daj, Bože, veliký můr, ať mi umře nělibý můj; Umřela dneska Trudovi žena a Trud jí nevěří; Chodí Martin po dědině puača, umřeua mu Kača. Sš. P. 98.. 154.. 170., 238. (Tč. ). Smrtí Kristovou umíráme vládě zá- kona. Sš. I. 75 (Hý. ). Světu umřel a všemu, což on sobě libuje. BR. II. 660. On umřel jest hřiechu, že nehřešil jest; U. zemským věcem. Hus II. 137., III. 62. (Tč. ). — z čeho: z toku krve. Lk. Pořezal se a z toho umřel. Ml. U. z mrzutosti. Us. Z toho lid umírá. T. U. z hladu. Vz Starosť. U. z mdloby. Výb. I. 274. Hýřil z mladu a pod starosť umírá z hladu. Mudr., Brt. Z tej nemoci umřel jest, BN. Té. 108. — kde (kdy). Vz U. z čeho. U. ve n. na vojně, v boji, V., v provázku (vz Provázek), Č.. v polohu (při porodu), Lk., v omladcích (vz Omladky). Lk. Aby mohl v člověctvu u. Hr. rk. 165. Kristus umřel na kříži. Hus II. 146., Hr. rk. 263. Umřel mi na klíně; Podala mu tvrdý kámen, umři, bratře, umři na něm. Er. P. 111., 478. Když já tu na zemi budu umírati; Kdybych byl umřel na svatém ko- pečku; Už umřela v hospodě; U. ve vězení; Syn tvůj ti umírá v tej starej stodole na tej shnilej slámě. Sš P. 18., 63., 608, 793. (Tč. ). Umřel jest u věži na hradě pražském; Ciesař Sigmund umřel ve Znojmě ve čtyři hodiny v noci Let. 66., 105. Smrtí ohavnú mezi známými a od svých a v miestě ohavném umřel; A mrtví t. j. jenž sú byli smrtelným hřiechem v duši umřeli Hus I. 17, II. 16. (Tč, ). Nemohlo to v něm u. (ne- mohl toho zamlčeti). Brt. S. 89. — jak (kdy). Bodaj si, šuhajko, toľko ráz umierau, koľko si mi rázy pravdy nepovedau. Sl. ps. 73. Na těle i na duši umřel. Ddk. II. 300. Umřel po čtyrech měsících bez dě- dicův. Ddk. III. 27. Z dopuštění božieho umřel; Jestližeby bez dědicuov řádně po- šlých umřel. Arch. II. 248., 337. (Šd. ). Kdo umře mládencem (= jako mládenec). Us. Umřel žebrákem. Vz Co., Brt. S. 3. vyd. 64. b. Chtěl křesťanem býti a u. Har. II. 107. Neznamonitým umřel. Anth. II. 47. Umřel jest na těle jako i chudý žebrák. Chč. 632. Jekoniáš bez dětí umřel. BR. II. 6. b. Umřel (Ježíš) právě na těle; Abychom, ktož sme hřiechem smrtedlným byli na duši umřeli, vstali; Sstúpil jest do pekla duchem, umřev vedle těla na kříži; Který jest umřel dobře a který zle?: On jest byl umřel na těle, ale oni mrtvi sú byli na duši. Hus 1. 17., II. 142.. 182., 244, 354. (I. 114., II. 142., 357., 429., 431., III. 271. ). Jedním způsobem se rodíme a tisícerým umíráme. Č., Pk. — kdy. Mladzěněčku mlady, maš za raz umřici; Kačenka umřela, jak byla neděla: Umřela ti tvá milá dvě hodiny z poledňa; Dybych já, mamičko, v sobotu umřela, věru bych v nedělu věru pohřeb měla; Je tuze ne- mocna, do večera umře; Hned umřit musí do dňa devátého. Sš. P. 12., 125., 176., 500., 560., 664. (Tč. ). U. za věku mladého. Dal. 25. A již několik let před námi matka naše byla umřela. Anth. I. 102. Umřel o sv. Trojici. Let., Výb. I. 436. Umřel u veliký pátek. Dač. II. 5. Keby ja len, Bože, na piatok umrela, že by ja v nedělu pekný pohreb mela. Sl. ps. 23. Kýž umru v tu chvíli. Pis. Šd. Pravil, že to léto, když Uhři Horu vypálili, Jitka umřela v postě; Mlazší bratr několik let před Mikšem umřel; Hned třetí den umřel; Na (ten) den umřel; A vědetiť dávám, že v tento patek nynie minulý v 16 hodinu ten král kacieřský sedě na stolici umřel. Arch. 1. 164., 171., 173., II. 440., V. 314. (Šd. ). Vladislav umřel v Bu- díně ve čtvrtek před květnou nedělí. Bart. 13. Biskup, jáhen... v pohanských hrách umřel by, ani na oběti ani v modlitbě za něho buď prošieno; Jedli sú a v tu hodinu umřeli sú: na těle nic, ale na duši. Hus I. 173., 335. (Tč. ). U. po nečasném porodu. Lk. Při porodu u. Us. — Pozn. Vytýká-li se při slovese umříti věk nebo stav, ve kterém kdo umřel, klademe nominativ n. instrumental s příčestím jsa: Umřel jsa kmet osmdesátiletý. Umřel jsa farářem ve svém rodišti. Vz Co. Brt. — proč, pro koho. Má milá Mařeno, pro kohos umřela? Pro toho synečka některého. Sš. P. 771. Pro lásku falešnou musím umřít. Er. P. 156. Kristus zajisté umřel pro zjednání nauk spravedlnosti před Bohem platné; Kristus za nás pro hříchy na kříži umřel; Umírati budou lidé pro strach a pro očekávání toho, co přibude na veškeren obor. Sš. II. 30., 35., L. 193. (Hý. ). Takej' to věděti, že ne pro bolesť kto umře, ale... Št. Neraď krmí svú toho ztratiti, pro něhož Kristus umřel jest (Pav. Řím. 14. ); Kteříž sú Krista tak velice milovali, že sú pro něho i umřieti nepochybovali; On jest umřel pro tě, umři ty hřiechu pro něho i pro sě. Hus II. 284., III. 94., 123. (Tč. ). — adv.: náhle, nena- dále. V. — Synonyma. Rozžehnal se se svě- tem. Odešel na cestu všech lidí. V. Již mu odzvonili. Odejíti na věčnosť. Hlas. Odešel k otcům. V. Odebral se ze světa, k většímu houfu, V., k veliké armadě. Už složil kosti. Šel šňupat hlínu. Natáhl bačkory. Už ho hlava nebolí. Už hlídá vrabce. Svět s divokými hu- sami hlídati. Dostati se na zelenou louku; Jíti do navi. (Dal). Pk. — Vz Mříti.