Umříti
Umříti. — abs. Dyž ja umřu, tož tam budu, daj malovať zlatem truhlu. Sš. P. 183. Když já umřu, ležeť budu, chovajte mňa v městě, gořalenku s bečulenkú na krk mně zavěste! Když já umřu, je amen, vložte na mňa kameň a mé hříšné kosti půjdú do radosti, duša na hexamen! Val. Vck. Bratr tvój byl jest. umrl (umřel) a ožil jest. Krist. 66. b. Obilné zrno když v zemi vpadne, jako umře a v kakés mléko obrátí se. Št. Kn. š. 28 Co se narodilo, u. musí. Us. Bž. — od čeho: od úrazu. Výb. I. 436. U-la od nohy (bolavé). .Us. Brt. Mněchu, by on od toho mosil u. Št. Kn. š. 2. — čím: touhou, Pf., něčí proradú. Št. Kn. š. 9. Myšlénka myšlénkou umírá. Mcha. Kdo strachy umírá, bzinum mu vyzváňajú. Slez. Šd. — v čem: v hřieše. Št Kn š. 9., 21., 51., 113., v svém smysle, Ib. 124, u vieře. 1466. — zač. Ráčil jest u. za ny. Št. Kn. š. 185. — kde. V dáli umírá kle- kání. Kyt. 1876. 10. Umřel jest při své bratři. BO. — jak: zle, pobožně, Dik II. 41., ctné, Alx., tiše. Radši bych umřela, než bych sa vydala. Sš. P. 94. U. se ctí jest věc dobrým toliko přirozená. Výb. II. 1172. — kdy. Umrem, umrem, neviem kedy, ale umrem kedy tedy! Ej keď umrem, ležať budem, preto si já zpívat budem. Koll. Zp. I. 64. U. po synu. Let. 263. Dobře bude, když čert umře a peklo shoří. Us. Kto prve umře. Št. Kn. š. 10. Umřel na kříži veliký pátek. Št. Kn. š. 12. Nepama- tuji, necítím, nevím (kdy jsem se narodil, že rostu, kdy umru). Mor. Brt. — Syno- nyma. Vz Smrť (hl. dod.).