ÚmyslÚmysl, u, nebo a;
úmyslek, slku, m
. Ú. = umyšlení, co umyšleno, mínění, der Ge- danke, Sinn, die Meinung. Téhož u-lu; roz páčiti někoho v jeho úmysle a mínění; jiného u-slu býti. V
. On ú. svůj takto propověděl. Troj. Z ú-sla církve je přijímali.
Štelc. Na jiný ú. vstoupiti.
Sych.
Vedlé ú-slu mého to nestačí.
Har. Ve svých úmyslech vymy- slic sobě Boha takto neb takto. Že se ne- dělím ú-slem od církve
. Převrácený ú. Hš. exc. Jiní časové, jiné úmysly
. Us. Tč.
Opět jsem na svém ú-sle obluzen. Pass. mus. 359. Že to chtie na své starší vznésti a což jich úmyslu v tom bude, chtie mi dáti věděti; Neviem, kterú lehkosti úmyslové vaši hýbají se; My jsme téhož ú-sla; Což v tom ú-sla jest vašeho, daj nám listem svým věděti.
Arch. IV. 10., 395
., V. 295
., 314
. Podlé
úmysla sv. učitelóv troje jest klaněnie. Hus.
1. 73
. Nemóž nižádný prorockých vykládati
ú-slóv, nemá-li ducha prorockého. Hus II.
293. (Tč). Vz Míra (na konci článku). —
Ú. = vůle, rada, předsevzetí, die Absicht, der Vorsatz, Entschluss, das Vorhaben. Ú. — ustálená vůle k jistému jednání či odhod- lání se k vykonání jistého záměru
. S
. N. Vědomí lidské pohnútkami naplněné sluje ú. S. N. (ve článku: Motiv). Ú. změniti, pro- měniti, zjinačiti; jiného ú-slu a vůle býti; na jiný ú. nastoupiti, přijíti: na svém u-slu státi; při svém u-slu zůstati; svůj ú. za- chovati, zastávati; od svého u-slu upustiti; jistý, nepohnutelný, stálý ú.; toho úmyslu býti; tím úmyslem. V
. V ú-slu nepohnutě zůstati
. Nemoudrého jest, bez umysla (bez naměření) někam se nésti
. Kom. Mám ú
. vyjíti; ú.
svůj vyvésti. U. urážky; K ně- čímu úmyslu přistoupiti; Takového úmyslu nikdy nebylo; Nějakým ú-slem se obírati.
Us. Dch. Měl ú. jako apoštol Pavel (dobrý). Třb. Bohu jest vědomo, že co živa nikomu z ú-slu jsem neukřivdila. Us.
Tč. Zaječí ú. vzíti (utéci). Us. Kfn. Pozornosť jde z roz- umu a ú. z vůle. Us
. Tč. Ne tak tresce se hřích v ú. vzatý jako provedený, ale něco měkčeji. Bdž. 169. Ve svém ú-slu státi. Nz. Neučinil to žádným zlým ú-slem, než aby.. NB. Tč. 115. Toho jsou úmyslu; Že toho nečiní úmyslem tím, aby...; Ale nechtěli ustoupiti úmýslu svého; Že král toho celého úmyslu jest. Skl. I. 58., 144., 159., 298. Ne- dal se z úmyslu svého vyvésti. Ib. I. 347. Toho odkladu žádám upřímným a neobmy- sleným úmyslem. Kol. 13
. V každé zajisté smlúvě slova přisluhujíť ú-slu a v právích přílišná vtipnosť zamítá se. CJB. 365. Ne- chtěl jsem déle ve svém u-sle státi. Žer
. A tak prvního ú-sla zapomněvše a snad se rozmyslivše potom šly (vdovy) za muž.
Hš.
exc.
Poněvadž němý od přirozenie, který se nemóž ústně přiznati,
má moc ve dsky klásti, když úmysl svého rozumu a chtenie móž kývániem hlavy nebo ukázániem ruky oznámiti.
Vš.
155. Byl Dampír toho ú-slu, aby...
Skl.
1052
. Celý úmysl a rady své k tomu obrátili, aby sobě řádným a zříze- ným způsobem jiného nového krále a hlavu zvolili. Skl. 1153. Nechtěl se jim ještě v tu dobu o dokonalém úmyslu svém pronésti. Ib. 1157. Máte-li ú.
nějaké napomenutí uči- niti lidu
. Br. A v tom úmysle stoj tvrdě
. Smil v. 1420. Dobrým a upřímným u-slem psáti. Str.
Činil to dobrým ú-slem; Skutek zlým úmyslem na mysli uložený. Bart. Což v u-sle měl, skutkem vykonal. Ler. Tak duchovní pastýř nemá obsahovati v srdci úmyslu jiného leč spásu lidí; U. lichý, ne- řádný; Ú. ten trval posaváde, nébrž ne- ustále rostl, zmáhal a rozjitřoval se; Vra- žedlný ú
.; Provedl odvěký ú. svůj; Ú
. jich na zmar splynul; Jakým ú-slem veden byl Pavel při spisování listu toho?; Uměl na- strojiti věci, jimiž by úmyslům božím již napřed potržku učinil. Sš. J.
74., 125., 126., 203
., L. 63., II. 77
., Sk. 64. (Hý. ).
Kdo v u-slu stálý, čert ho neošálí. Prov. Tč. Úmysla svého rač nám dáti spěšnú odpověď bez meškánie
. Arch. I. 275. Nejedni Krista tím úmyslem kázali, aby sv. Pavlovi trápení přidali; Jakým ú-slem ty služby konali?; Jak to a jakým ú-slem činil; Za jakou pří- činou a jakým úmyslem k němu přišli; Měl ú. vás navštíviti
. BR. 11. 10. b
., 43., 117, 220., 619. a. (Šd. ). Zřeknuv se na dobro všelikých úmyslů rozšiřování říše své; Tu odešel od něho Břetislav s úmyslem, že na zejtří se vrátí; Již tam o úmyslu svém se vyslovil postoupiti své země....; U. svůj v skutek uvedl; Pojatý ú
.; Pojat jest ú
. zdvihnouti se válečně na Sasy; U-sly své odročiti; Tato kronika jde zřejmě za tím ú-slem, aby zakladatele kláštera vylíčila co muže velice mocného; Zanášel se úmyslem uvésti ho zase k panství; Přece ú-slu svého neprovedl; Smrť jeho uspíšila i usnadnila ú-sly chované; Vzdal se ú-slů svých; I slíbil mu, aby zkazil ú-sly strany protivné, slavně následství po sobě; II. jeho se nezdařil; Ú. ten stal se skutkem; Zjevný ú.
knížete; Došed ú-slu svého vrátil se do Čech; My vzpomínáme těchto změn z ú-sla, poněvadž se i Míšně dotýkaly. Ddk. II. 144, 154., 165.. 199., 272., 277., 290.. 296., 305., 315., 326., 349
., 357., 362., 373., 392
. (Tč. ). Ráčili byste přečísti na něm (na srdci) napsanej můj vděčný ú.; Neb sem sobě v ú. vzal žádnému jí (dcery) nezamluviti, dokud...: Nyní touž věc připomínám a za utvoření se v úmysle svém žádám; Někoho k ú-slu svému nakloniti; Nechtěje vás v ú-sle ja- šem posilňovati toto psaní vám činím. Žer. 15., 315., 327., 337., 350. (Tč. ). Jiného ú-slu nemám než vám sloužiti. Žer. L
. I
. 51. Slíbí někto odplatiti sě pod přísahú a má ten plný ú. a pak nezaplatí zapomena, aj ten bez úmysla zklamánie křivdu jest přisáhl; Mluviti křivdu s ú-slem zklamánie; Komu Ježíš v ústech vznie a hřiech v ú-sle leží, těm sě zvláště muky pekelnie množie; Láska nemyslí zlého, to věz, nemyslí zlým úmy- slem nižádnému zle učiniti; Vzatek časný, z ú-sla za pójčenie umieněný; Protož tiem ú-slem nechoď za mnou; Ti vysoko ú-slem lecí jako ptáci chtiece své hniezdo nad jiné zvelebiti; Jsi-li v hřieše smrtelném, jdi tiem ú-slem do kostela, aby milosť uprosil u mi- lostivého pána; Pohoniec svých osadných z desátkóv a z jiných věcí tiem úmyslem, jedné aby měli, nejsú z hřiechu vymluveni; Pokušenie bývá trojím obyčejem vedlé ú-sla pokušeče; Přisahati křivě jest s úmyslem zklamánie lháti s přidániem přísahy; Při- sahá-li kto k jinému ú-slu, než ten miení, jemuž přisahá, křivě přisahá; Míní-li kto biskupem býti, tehdy by měl tiem úmyslem žádati, aby církvi sv. prací svú chtěl pro- spievati; Mámť ú., abych, což mohu, naj- lehčejie vyložil k rozumu čtenie; Bude mieti plný u., aby nehřešil; Nechajíce hledánie a ú-sla těla jeho mazánie, jděte a povězte uče- dlníkóm...; Jiné má v ú-sle a jiné mluví; Jiné v ústech máte než v úmyslu; Učinili otázku ne upřiemým ú-slem k dobrému, ale k podtržení sú otázali; Vidíš-li koho, an zle činí, rci, že dobrým to úmyslem činí; Nezřiezeně vstupují v manželstvie tiem úmy- slem; Má pevný ú., aby viece nehřešil. Hus I. 95., 102., 163., 217, 259., 303
., 338.. 345., 379.. 448., II. 2., 106., 135., 399
., III 180., 204., 258. (Tč. ). V ú. si něco vzíti
. Št
. N. 162
. Svými ú-sly nezašli v blud. Št.
Kn. š. 119. Činiti něco nedobrým úmyslem. Št. D. Někoho od ú-slu zdržovati. Har. Od svého u-slu přestati. Háj. U. pokání činiti. Br. Ú. věčné čistoty v srdci měla. Hus. Ú. maje toho města se zmocniti. Háj. Ú. svůj doko- nati. Troj. Na tom ú-slu přestanu. Klat. U, ospravedlňuje skutek. Č., Vš. Něčí ú. vy- skoumati. Kram. Lid napomenouti ú. má. Br. Má ú. stavěti (má v úmyslu). J. tr. Nad nemožnosť nikoho pán Bůh nepotahuje, na dobrém a upřímném ú-slu přestávati ráčí. Vš. Ú. dobrý Bůh přijímá za skutek. Vš. Někoho od ú-slu odraziti, odvésti; od ú-slu svého odstoupiti. Us. Úmysl zlý právy se tresce; Zlý úmysl za hřích se pokládá
. Rb. Ú. zlý, krvavý, vz Rb. 273. Strany změny úmyslu vz:
Housti, Chodníček, Obouti, Rak, Uzda, Vojka (přísloví). —
Z úmysla = do- brovolně, naschvál, svémyslně, svévolně, roz- myslně, s uvážením, s radou, s rozmyslem, vorsätzlich, absichtlich, mit Fleiss, mit Vor- satz. V. Ne z ú-sla. V. Z úmysla to učinil, Br., hřešiti. Kom. Z dobrého úmyslu. D. Z ú-sla nechce. Vš. Z úmysla hřiechóv ne- chati. Hus II. 151
. —
Ú. = způsob myšlení, mysl, srdce, der Sinn, das Gemüth, Herz, die Denkungsart, Gesinnung. Jednoho srdce a úmyslu býti; jednostejný ú. míti; jiného ú-slu stoje, jiného sedě; v ú-slu míti (my- sliti o tom); v ú. vzíti, bráti. V. Ú. vrtký, pevný; proti někomu nepřátelský ú. nositi; horlivý, rozpačitý ú. Troj. U. veliký, spa- nilý. Us. Má k tomu ú. (náklonnosť). Kom. Musíš mít ú.
k tomu, co chceš pracovati, abys mohl, co si přeješ, dobře vykonati
. Us.
Tč. Zlosť obchopila jeho ú. Št. Kn. š.