Úmysl
Úmysl. Gt. úmyslu a z ú-sla. Gb. Ml. I. 74., D. Lhrg. 169. O významu v strč. List. fil. X. 89. — Ú. = vůle, předsevzetí atd. Ú. mešní (intence). Hnoj. Jakoby to nějakým stran- ným úmyslem činil. 1532. Mus. Ú-sly svými se tajiti. Mus. 1880. 453. Ú. zlý. Vz Cor. jur. IV. 3. 2. 482. Ú. před sebe vzíti. Pož. 2. Ptali se po něm za ú-slem, aby . . . Vzal v ú-sl přeložiti knihu Kom. Ú. vzíti, pojíti (pojmouti). List. fil. V. 255. Ty modlitvy z přiemého a zprostného ú-sla nepošly; Když kto tiem ú-slem hřeší; Což kto umyslí, móž ten ú. proměniti; A to vše či- nie-li ú-slem upřiemným; Buoh viece hlédá na ten ú., proč kto co činí, než na to, co činí. Št. Kn. š 11., 56., 74., 162, 169. Či- nové bývají vidieni, ale ne ú. Výb. II. 649. Velicí ú-slové rodí se v nebezpečných do- bách. Us. Hkš. — Ú. = smysl, der Sinn. Ktož je budú čísti, nevelmě slov važte, viece ú-sla hledajte. Takéť vám razi, aby čtli knihy svatých celé, chcete-li jich ú-slom rozuměti. Št. Kn. š. 6., 142.