Umysliti
Umysliti. Tu tak dlúho mysliv i umysli, kterak by toho súdce zbyl. Otc. 49. b. — co. Což jest u-slil, to i dokonal. Výb. II. 39. — (co) si. (Toho nebude) i kdyby si pan manžel hlavu umyslil a ústa umluvil. Šml. Hlavy div jsem si neumyslil (myšlením nepokazil). Šml. Protož sem sobě u-slil, nebo orla přinesu na svém ščítě neb i kotel ztratím. Výb. II. 40 — s inft. U-slil v něm ostati, s pomocí boží až do života té libosti nepovoliti. Št. Kn š. 60., 70. — Bart 122. — že. Já sem u-slil, že mieni jeti. Výb. II. 39. — komu na čem. Písmom sebe dal poistiť, že nebudú mu umýšlať na zdravie. Slov. Zbr. Lžd. 55.