UmytiUmyti, umyji, umyju (v obecné mluvě: umeju), umyj, -myje (íc), yl, yt, ytí;
umý- vati, abwaschen. —
co. Ruka, ruku myje (umývá). Prov. D.
Všecko tělo u. V. U. ná- dobí, stoly, pokoj atd. Umývaj svoje bílé líčka. Sš. P. 725. Keby ja vedela, kde ja budem bývať, chodievala by som lavičky umývať. Sl.
ps
. 210. Ty nežity, jichž ni- žádný člověk nechtěl sě dotknúti a umyti
, psi tiší líží. Hus II. 242 Stála Kačenka u dunaja, bílé noženky umývala a ked jich ona umývala, hořce, žalostně zaplakala. Sš. P. 157. (Tč.
). -
co čím: tvář čistou vodou. Kom. Rosičkú se umývá
. Sš. P. 162. Jož toho mládenca do hroba dávajó, jeho né- miléší vodó homévajó; Zbéšovský děvčátka, pěkný voči máte, jenom mně povězte, čém je uméváte?; Co kravička nevypije, tým sa Terezka umyje, aby byla pěkná bílá; Vínečka se napijem, voděnkó se umyjem; Pásla husičky pode mlénem, umévala se černobélem, aby byla pěkná bílá, aby se chlapcům zalébila; Jedna druhé povídá, čím se kerá umývá; Jenom mi povězte, čím se umýváte; my se umýváme studenú voděnkú, co je na potoce
. Sš. P. 79., 412., 527., 651., 757., Česko-morav. ps. 58., 60. (Tč. ). Mlíkem se umyju. Er.
P
. 140
. Slzami nohy jemu umývala. BR II. 227. Kdo se umývá blátem, zamaže se
. Neosoží ti umý- vat ruky otrubami, jestli nevíš dobře držat jazyk za zubami. Na Slov. Tč. Sestřička umyla si očka vodou a bratříček ji utřel rukávem od košilky
. Bes. mlád
. Umývach své nohy smetanú. BO
. —
co, se kde. Prýščí se studená vodička z kameňa a
v ní se umývá panenka Maria
. Sš
. P. 34. Umyjte se
po tváři, neb jste ušípáni. Kol. vánoč. Pilat umyl ruce přede všemi lidmi
. Pass
. 298. —
co komu. U. si ruce
. Us
. Podaj, děvče, podaj vody, umyjem si svoje nohy
. Sš
. P. 3
. I vy máte druh druhu umývati nohy. SŠ. J. 215. —
kdy.
Při slunce vý- chodu umyl poutníkům nohy
. Ddk
. IV
. 298. My je (oči) uméváme jedenkráte
v roce studenó voděnkó, co je na potoce. Sš. P. 412. —
se. Musel bys se umyti (musel bys raněji vstáti). Prov. Bern
. Děvečka se u-la, vodička se zkalila, voda se se zkalila, že pannó nebyla
. Sš
. P
. 355
. Néni hezčéší pa- nenky v celé dědině, jak ta naša Marjána, dyž se umyje. Sš
. P. 660. Umyjte se a čisti buďte, odvrzte zlosť myšlení svých od očí mých
. Isai. 1. kap., Hus II. 5. —
se od čeho (kde). Neumyješ se od toho! Vz Vy- hrůžka
. Č
. V nichž jsú se umývali od svých nečistot
. Chč. P
. 78. b.
Ve své krvi ode všech nečistot nás omyl. Chč. 613
. —
se odkud kde: nad medenicí
z nalévadla
. Kom. U
. se
v lázni. V. —
se kam =
krásti z něčeho, do něčeho se dáti. V Jg.
Slov. dle Č.
špatně m.:
umíti. Vz toto
. Kráva umyla se
do zelí
. Us
.