Unaviti
Unaviti, il, en, ení; unavovati = uslabiti, ermüden, abmatten. V.; zahubiti. Kat. 2973. Od nýti. — abs. (tabescere). Šf. Cf. Cb. Hl. 145. Bdění přílišné unavuje. Kom. — koho. Těžká práce nás unavila. Hlas., Kom. Po- řád mne unavoval = mě obtěžoval. Na mor. Zlínsku. Brt. — koho, se čím. Čtvr- tého mlatem unavi (unavil, zabil). Rkk., Alx. 1120. Vojsko bylo vysokými sněhy již unaveno. Ddk. III. 9. U. se pracemi, Us., chůzí. Sych. — se s čím: s napravováním, Zák. sv. Ben., lépe: čím.