Unaviti
Unaviti. Cf. Mkl. Etym. 212. a. U., fati- gare, ermüden; strč. perdere, interficere, necare, zahubiti, zabiti. List. fil. XI. 328. — koho. Mnoho set (nepřátel) unavili (za- hubili). Arn. 1790. Unaví-li mie tvá zlosť. Kat. 2973. By nebyl Hřeky unaven (usmrcen). Alx. Výb. I. 163. —