Unésti
Unésti, unesu, nesl, sen (šen), ení; uná- šeti, el, en a ín, ení, unášívati; unositi, il, šen, ení; unosívati = moci nésti, ertragen; pryč odnésti, davontragen; mocí odvésti, entführen, mit Gewalt wegführen. Jg. — co, koho: dva centnéře. Har. Tys mi to unesl (pryč). Troj. Kdo má široká pléce, ten mnoho unese. Prov. Unésti pannu, ent- führen, Us., osobu ženskou. J. tr. Uneslť Břetislav I. roku 1029. markraběnku Jitku z kláštera svinibrodského. Ddk. IV. 301. Oč, že to neuneseš? Us. Dch. Dnes je zima, že bys kožich dobře unesl. Dch Dám ti peněz dosti, co můžeš unésti. Sš. P. 10. Já tu nůši unesu. Us. Šd. Není toho ani tolko, čo by myš uniesla. Dbš. 46. — co s kým. Báseň čtenáře s sebou unáší. Us. Dch. Uči- nil pokřik po městě, že legat unášel prý s sebou kompaktata. Pal. Dj. IV. 1. 166. co komu: ženu. Alx. Ten list Nohavka dal schovati a položil k věrné ruce, tu jemu ten list unesl. Půh. II. 209. — koho od- kud (jak): dívku z kláštera. V. Pravým násilím lidé z Puzdran pannu z mého zboží unesli. Půh. II. 291. — se, koho kam (jak): do nebe. Troj. Srdce učeníků a celá jejich duše za Pánem se unášela. Sš. Sk. 10. A unáší nás pod peruťmi svými k vý- sostem nebeským ano nadnebeským až do samé věčnosti. Sš. J. 13. — co, se na čem. Jen na vlase život unesl. Plk. Na koni se unositi (dosti se najezditi). Bern. Unesu to na ruce až do města. Us. Tč. Pohonič je lenivy, koňa stoja, jedli by, štyr takych by moje ručky na obušku uněsly. Sš. P. 535. — koho (kam) proč. Avšak brzo v náhradu těch ztrát unáší ji v propasť žára. Sš. Bs. 175. Proto také unesl Jutu netolik z lásky, ale i z platné rozvahy. Ddk. II. 100. — koho čím: krásnými slovy (uchvátiti, entzücken).