Uniknouti
Uniknouti, knul a kl, utí; unikati, mei- den, vermeiden. — čeho: osidel. L. Ty mě vyučuj, kak bych unikati měl starého toho zhúbci. Ms. (Č. exc). U. nákazy. Unikl šťastně hrozící pohromy. V. Zelený v Jg. Živ. — odkud: z paměti u., dem Gedächt- nisse entfallen. U. z města, entkommen. Us. Dch. — jak. Měl jíti do vězení, byl však dosti záhy o tom zpraven, co kníže obmýšlí a šťastně unikl. Ddk. IV. 62. — komu, čemu. Kdož chtěli jsou u. trestům těles- ným, utekli se k Boleslavu; Musel pomý- šleti na prostředky, jak by unikl tak zou- falému postavení; Osudu nikdo nemůže u. Ddk. II. 420., III. 288., VI. 85. (Tč. ).