Unořiti co
Unořiti co. Ač je co hriechóv unořil (= potlačil. Dle Prk. v Kroku 1889. 243. = spáchal). Homl. v. 441., Mus. 1887. v. 222. Vz Nořiti. — čeho. Matka slez unoří. ML. 47. b. Nejedna svých slez unoři v svej ža- losti. Alx.V. 1890. (HP. 46.). Slz unoře. Alx. BM. v. 82. (HP. 82.).