ÚnosÚnos, u, m. =
unesení, die Weg-, Ent- führung, der Frauen-, Mädchenraub. O u-su a podávení.
Vš. 143. Dívčí ú.; ú. dívek, ženy
. D. Ú. Heleny
. Troj. V Srbsku, kde říká se únosu otmica, trvá tento způsob ucházení se o nevěstu podnes; Kde ú. dívek platí za zákonitý způsob manželství, tam; Dívka musila se vysloviti v ten rozum, že ú. stal se po její vůli
. Ddk. II. 111., IV. 301., 302. (Tč
. ). Ale o únos má ta paní unesená postavena býti před úřadem. Arch. II. 491
. O únos má komorník slyšeti sú- sedy, kde panna neb vdova byla, byl-li úp, křik, nebo... O. z D. Cf. Gl. 348., S. N. —
Ú. =
co se unésti může, was man weg- tragen kann. Není to s únos (nestojí to za to, aby to někdo odnesl). Háj
., Šm. —
Ú. =
chyba, vada, das Gebrechen. To dítě má ú. na těle
. Us. —
Ú. =
škoda, der Schaden
. On má veliký ú. Us
.