Úpad, u
Úpad, u, m. = pád, upadnutí, Nieder-, Sturzfall, Fall. m. V. Roznemohl se od upadu. Kos. Do ú-du běžeti, se hádati, se příti, Us., se někomu zpěčovati. Sych. Do ú-du jsem se naklopotil. Ehr. Prali se do ú-du. Us. Do ú-du pracovati, Šd., se namu- drovati. Kos. Ol. I. 21. Je to člověk z ú-du (který padl, ale potom se polepšil). U Žamb. Dbv. Tloukl ho až do ú-du. Us. Lidé bez slitování třikrát až čtyrykrát na ú. svého lidu minci přemění. Ddk. IV. 177. Pakli klesneš, ne byť tobě pomohli, ale až k ú-du dorazí. Pal. Dj. V. 2. 26. Déšť jest na ú-ě (= na spadnutí). U Bělohr. Bf. Jedněm bude k úpadu jich mnohé uměnie, ale dru- hým bude k jich dobrému. Št. — Ú. do- bytka, der Viehfall. Zlob. — Ú. = napadání sněhu, der Schneefall. Us. — Ú. = dolina, die Tiefe. Pole leží v úpadu. Us. — Ú. = kady co teče, běží, padá, der Fall, Abfall. Tím ú-dem se mnoho vody hnalo. Us. — Ú. vod, padání, opadávání, das Fallen, die Abnahme. — Ú. = poloha,, die Lage. Pole to leží v dobrém ú-du. — Ú. = spád, stráň, sklon, das Verflächen, Fallen, Einfallen, Ge- hänge (eines Berges). Pracovati na úpad či úpadně, v úpadní třídě. Hř. 96. — Ú. = spád, der Schlupfweg. Zná on tam všecky ú-dy. Ros — Ú. = kluzká cesta, ein schlüp- friger Weg. — Ú. = hřích, die Sünde. Sš. 1. 62.