Úplatek
Úplatek, tku, m. = uplacení, mzda, der Lohn, Preis, die Bezalung, das Handgeld. Budoucí věci bez ú-tku lidem oznamovala. V. Z ú-tku něco činiti. Us. Která z ú-tku každému svolí. V. Řečník jest osoba, která před soudem z jistého u-tku pře vede. Kol. 19. Že židé beze všeho ú-tku hned zase navracovati mají (věci) beze vší odpornosti. Zř. F. I. Chceme, aby svobodně ta přísaha byla činěna bez všelikého ú-tku, aby tím snáze pravda v soudích se prosvítila. CJB. 397. Pokudž by ten pán gruntu k verky dostatkem dříví ku potřebám horním pod zemí bez všelikého úplatku opatřiti mohl. Nar. o h. a k. Ú. někomu dáti. Zb. (1414. )., Har. Pakliby kúpil věda, že jest kradeno, tehda netoliko to aby zase bez ú-tku na- vrátil, ale aby své k tomu ztratil. Arch. IV. 423. Že nám chce beze všech peněz a beze všeho úplatku ty všecky vsi zápisné vrátiti. Ib. V. 548. (Šd. ). — Ú. = co se dává k po- rušení někoho, das Geschenk, die Bestechung, Spendung, Sporteln. Na ú-tky se neohlé- dati. V. Úplatky někoho porušiti. Kron. mos. Na ú-tky nedbati. Sych. Po ú-tcích dychtiti. Br. Za ú. něco učiniti. Us. I Míšně obléhal a zmocnil se jí skrze ú-ky; Věčina knížat, vzavši prý u-ky od knížete polského, usnesla se ho propustiti; Získaltě náklad- nými ú-ky knížete Bořivoje; Jindřich V., ú-kům velice přístupný. Ddk. II. 62., 80., 379., 395. (Tč. ). Za to ode všech lidí ú-tky berú. Vš. Jir. 161. Úředníci za to od lidí k živnosti své penieze a ú-tky berú. Ib. 162.