Uprázdniti
Uprázdniti, il, ěn, ění; uprazdňovati = prázdným učiniti, leer machen, entledigen. — abs. Byl-li jsem komu trnem v očích, ustupuji; zavázel-li jsem komu, uprazdňuji (= uprazdňuji se), Platz machen. Kom. Je-li beneficium takové u-něno. Ddk. II. 315. — co: místo. Us. — co komu: někomu místo. Us., Br. — sobě = čas, kdy sobě učiniti, sich Musse machen, nehmen. Plk., Šm. — si před kým: s krku ho zbýti, sich frei, leer, los machen, sich entschhtgen. Plác. — odkud: z vlasti (utéci). V. — se = dáti si na chvíli. Drobet se u. Štr. Uprázdněte se! Us. Sš. Nemohu se u. Bude-li možná se u. Sych. — se kam (k čemu, nač, na jak dlouho, kdy). U. se k modlitbě. Št. K věcem a záležitostem duchovním se u.: Že po těch nebezpečných čtrnáctero dní ani ku pořádnému jedení se u. nemohli. Sš. Sk. 208, 287. (Hý. ). Žádám vás, abyste se některý den tohoto týhodne ke mně sem u-li; Za to žádám, abyste se, pokud možno, k tomu u-li; Až sem se teprv k němu v tuto chvíli při příjezdu sem do Rousí- nova u-dnil. Žer. A právě v této době u-dnil se trůn český poznovu. Ddk. II. 346. U. se na modlitby, Sš. 65., 68., J. 101., na službu duchovní. Sš. Sk. 68. Na chvilku se k někomu u. Kram., Žer. U. se k dílu, Kram., k jídlu, Br., k učeným pracem. D. lžádný nemá sě tak přieliš poddati práci, by sě svým časem k službě božie neuprázdnil. Št. — se komu: Bohu. V. — se od čeho: od prací, Reš., od úřadu, Zlob., od svět- ských žádostí. Št. — se čeho. Jakmile lid- ské srdce se u. hledí sebe a jiných tvorů. Sš. Sk. 19. Pán všem příklad dal, kterak hluku města se druhdy u. a v samotu ustou- piti přijde. Ev. Mat. 106. — čím. Smrtí Oty sličného u-no jest knížectví olomoucké. Ddk. II. 317. — kdy kde. Vímeť, že smrtí Jaromírovou uprázdnila se biskupská stolice v Praze. Ddk. II. 332. — aby. Nemohl u. se, aby opustil říši svou na delší čas. Pal. Dj. V. 2. 371.