Uprositi
Uprositi, il, sen, šen, ení; uprosívati, upro- šovati = prosbami pohnouti, Jemanden er- bitten, durch Bitten bewegen; prošením ob- držeti, erbitten, durch Bitten erlangen. — abs Nedal se u. Us. Šd. — koho. D. Po- slové do Vídně přišlí u-li stavův uherských, že dali svolení. Pal. Dj. III. 3. 284. Vz Pro- siti. — co = prose obdržeti. V. U. odpu- štěnie, Št., tělo. Pass. Nic užitečného sobě neuprosil. Hus II. 315. — co komu: mi- losť, Půh II. 537., Dr. v. 130, ducha sv., Hus II. 157., nemocný rok. Půh. 1. 387., II. 64., 161., 350., 351. (Tč. ). A na to jsme sobě u-li potaz. Arch. IV. 128. Žádný nemá sobě spolkóv se sirotky uprošovati. Vš. Jir. 271., 251. — co na kom: na Bohu. Ms. bel., Pass. 332. Syna na Bozě u-la. Bj. Sv. Jakub na katu u-sil. Pass. mus. 353. U-la jsem na Bozě prodlenie mého mučenie. Ne- dati na sobě nic u. V. — komu co kde (čím). Kteříž by mu prosbami milosť u něho uprosili. Reš. Sv. Anna u-la u Boha plod. Exc. Milosť tobě u Boha u-sím. Pal. Dj. IV. 1. 367. Já sem se u-siv u KMti. přijel sem, abych sobě některé věci zjednal. Arch. II. 440. Hodné jest, abychom věděli, uprosili-li sú to u Boha, což velé činiti; Židé u-sivše nádobí mnoho u pohanóv egyptských ne- ukradli sú ušedše s ním bez jich vědomie; Co uprosíme u Boha modlením...; Člo- věk dobrý móž uprositi u Boha jinému člo- věku zdravie i na těle i na duši. Hus I. 90., 208., 312., II. 378. (Tč. ). — co k čemu na jak dlouho. Ještě tebe prosím, aby jemu rok k tém penězóm od tohoto sv. Havla do roka u-sil. Arch. IV. 11. — co komu od koho. U. něco od Boha. Hus 1. 90. Naj- prv od učených v písmě svatém odpuštěnie uproste. Jel. En. m. 72. — koho kdy od čeho. An byl téhož Makovce před tím u-sil od šibenice -u Staroměstských. Pal. Dj. III. 2, 296. — se kde nač. U-lo se jich jedenácte jiezdných u Janka hauptmana na branie (loupení). Pč. 43. — koho v čem. Aby jim práva jejich těmi zápisy odjata byla, to že by nebylo slušné, byť by kní- žata v tom i u-sil. Pal. Dj. III. 3. 283. — čeho jak. Aby žádný neuprošoval těch úřaduov k věčnosti ani do času; Někteří úřady sobě osobovali listy královskými a skrze přízeň uprošovali. Arch. IV. 445. (Šd). — se v co. Ďábli jeho odpuštěním u-li sú se v svině. Hus II. 375. — se kam proč. Než když dva tovařišie uprosila se po svých potřebách na Kozíchřet. Arch. I. 375. — aby. U-sil ho, aby nežaloval. Us. Šd. Tu sme na všech jedva za tři neděle u-li, aby na zámciech ostali. Arch. III. 6. — co k čemu. Aby k tomu kladení ve dsky u-sil povolenie královské. Vš. Jir. 166. — se koho = naprositi se ho, viel bitten. Bern. — se u koho: vyprositi se, sich aus- bitten. Pref.