Upříti
Upříti. Cf. List. fil. XIV. 177. — koho. Jestliže upře sedlák pána (dokáže mu a ve při zvítězí). Pal. Rdh. II. 257. — co, se kam. U. na někoho své oči, Vrch , Vlč., Posp.. svůj zrak. Vrch., Hrts, Osv. Oči do prázdna u , do tmy. Hrts. Oči její naň se u-ly. Vrch. U. cestu někam. GP. Zrak k obloze u. Orl. Svú mysl v Bóh u. Št. Kn. š. 125. Najvěc na něho sa upíralo, že zapálil (na něm zůstávalo). Mor. Brt. D. 282. — co kudy. Po hladině dívka zrak upírá. Mcha. — se koho. Pan Bůh se upřel nás (zavrhl). VSlz. I. 5.