Uptati
Uptati, uptávati a obyč. u. se = ptaje se zvěděti, erfragen. Jg. Sám uptaje se lépe potom pravdu piš. Pal. Dj. IV. 2. 403. — se čeho. Čeho se tam uptal, to sepsal. Har. U. se nějakého spisu. V. Všecky tam vy- konané koupě volno bylo bráti v plen ku prospěchu těch popravcův aneb měst krá- lovských, které se jich první uptaly. Pal. Dj. IV. 2. 125. Jakoby upřímně čisté pravdy hledali, avšak uptajíce se jí k ní nepřistu- pují. BR. II. 342. a. A konečně se jich uptal. Bl. Žv. Aug. 41. A potom pán náš uptav se toho, že ten, který popravovati jměl, byl hodnější popravenie. NB. Tč. 90. Ale ještě sem se toho nemohl u., kam se odtud obrátí; Toho se pak uptáš, takli jest čili není. Arch. I. 233., II. 163. (Šd. ). Čeho se uptá, to má vznésti na Markrabinu mi- losť. Půh II. 3. (16., 279., 549., 621., 622., 625. — Tč. ). — co, koho (kde). U. zločince, kradenou věc u někoho, erfragen, erforschen. J. tr. — se co. Což jsú se úředníci uptali a seznali, při tom mají strany ostati. Půh. II. 575. A uptám-liť se co jiného viec, dámť JMsti věděti. Arch. III. 61. — se oč. O ty lesy má se u. a čehož se uptá, při tom ostaňte; Aby se o ty meze a o ty hranice uptal. Půh. I. 390., II. 3. (Tč. ). — se proč. Tu se Tassova strana nechtěla nikdy u. jemu k polepšeme a naše se uptala. Půh. II. 566. — se čeho jak. Račiž JM. věděti, že sú toho v jistotě sě neuptali, cožť píší. Arch. IV. 19. (Šd. ). —Ros., Aug. 41. — se čeho na kom. Jg., Šm. Na lesích má se uptáno býti, což můž těch lesů na nejvýše užiti, co také nejméně. Tov. 70. Uptal se na něm jeho příhody i půtek. Troj. 489. Sudí má vyjeti na ty meze a přijma k sobě panoše okolní má se uptati na nich. Půh. I. 381. Na officialu se uptali, že.... Půh. II. 454. — se nač: na vražedlníka. Ms. pr. kut. — se o čem. Což se kde mohl o bu- doucích knížatech u. Kuth.