UpustitiUpustiti, pustím, pusť, pustě (íc), il, štěn, ění;
upouštěti, ěl, ěn, ění =
nechati pad- nouti, fallen lassen;
trochu pustiti, téci dáti, ab-, herauslassen;
močiti, harnen, Wasser lassen;
nechati, odříci se, popustiti, odstou- piti, abstehen, ablassen, Verzicht thun, ver- zichten;
přestati, konec udělati, popustiti, ab-, nachlassen;
sleviti, laciněji nechati koupi, nachlassen beim Verkauf;
propustiti, ent-, weglassen, wohin lassen. Jg. —
abs. Již upouští (ulevuje). Bolesť, zima, zimnice upouští. Us. Nemá přijímati ani upouštěti. V. —
co: šátek, sklenici atd
. U. koho = pustiti. V. Každý něco upustíce v míru se srovnali. Pam. Val. Meziř. 193. U. doly. Dač. I. 121. Rychtář ho upustil (propustil, entliess ihn)
. NB. Tč. 31. —
co,
čeho od- kud: hůl
z ruky, vody (částku) z rybníka. Us. Že žalobník jiný kamen u-il z ňáder na zemi. NB. Tč. 117. Prosím, aby se s vaší strany od toho neupouštělo. Žer
. 344. Pakli mi ho z dědiny upustíte (= pustíte), chci to k vám hleděti. NB. Tč.
93. —
co kam (nač,
pod co,
do čeho,
k čemu). Tam jsem ho (prsten) do vody u-la. Er.
P. 215. U-il chléb na zem, Dch., sklenici
na zem. Us. U. srdce
pod lavici (zmužilosti pozbyti)
. V.
— co proti komu: slovo proti králi upustil. Berg.
— od čeho: od svého před- sevzetí, mínění, úmyslu, začetí, výminky, práva, obyčeje, od obležení, učení; od svého neupustiti. V. Od svého ani za (na) nehet neupustiti. Sych. U. od svého zdání, od hněvu, D., od žaloby, Zlob., od práva k dě- dictví, Ml., od cesty, od děvčete. Us. Bych u-il od tebe. Er. P. 149. U
. ode pře, od samovraždy. J. tr. Druzí sousedé u-li také od sebe (nechali se na pokoji). Kom. Sta- vové nemohou od toho u. Žer. 344. U. od své zásady. Sš. Sk. 62. (59. ). Stavové od svého u. nechtěli. Dač. I. 233. (75., II. 17. ). U-il od svých nároků, od muže, od znepo- kojování církve, od válčení, od práva, od obyčeje. Ddk. III. 51., 113., 129., 164., V. 175., 342. (Tč. ). U. od své myšlénky. Us. Dch. U
. od slyšení svědků, od podniku, od dalšího vyjednávání. Dch.
— čeho. Zlého upustiti a dobře činiti; On svého upustil; učení (od uč. ) u
., V.; pokuty, Bern., vody u
. (drobet jí pustiti; drobet močiti). V. Ne- chtěli svých bludův u
. Dač
. I. 34.
— komu co =
popustiti, prodati, ablassen. D. —
od čeho proč: od dolů
pro sílu vod. Vys. Musilo přece za příčinou rozjitřených myslí upuštěno býti od dalšího ordinování
. Ddk. IV. 103
. —
od čeho kdy. Původ
po vze- šlém sporu mezi stranami nemůže od ža- loby u. Kol. 10
. Po té zprávě od toho u-il. Ddk. III
. 107. —
co kam,
v co: čípek v zadek. Lk. Tebú nenasyceného v prázd- nosť a ješitnosť upušťuješ. Sv. Jer. vol. Zuby v někoho u. (vpustiti). Ž. wit. Deut. 24
. —
koho komu —
pustiti, entlassen. Že tam jistce svého vsadil a purkmistr mi ho upustil. NB. Tč
. 150
. —
čeho kudy kdy. Že by dešťové častí a velicí přívalové přišli, aby
trúbami vody
za časuov doluov upustil, aby ujíti mohla. Arch. IV. 307. —
koho zač. Upustíc za rohy úsilno za ocas chvátati. Dal. —
koho jak. Když který pán najde kde v městě člověka svého, oni upouštějí jeho rozličnými způsoby. Pal. Dj. V. 2. 32. —
od čeho v čem. Vrchnosť náboženství římského nikterakž od svého předsevzetí v tom u. nechtěla. Dač. I. 307. —
se čeho —
u. od čeho. Na Ostrav. Tč. —
s inft. Neupuščej búřiti. Rkk.