Upustiti
Upustiti, pustím, pusť, pustě (íc), il, štěn, ění; upouštěti, ěl, ěn, ění = nechati pad- nouti, fallen lassen; trochu pustiti, téci dáti, ab-, herauslassen; močiti, harnen, Wasser lassen; nechati, odříci se, popustiti, odstou- piti, abstehen, ablassen, Verzicht thun, ver- zichten; přestati, konec udělati, popustiti, ab-, nachlassen; sleviti, laciněji nechati koupi, nachlassen beim Verkauf; propustiti, ent-, weglassen, wohin lassen. Jg. — abs. Již upouští (ulevuje). Bolesť, zima, zimnice upouští. Us. Nemá přijímati ani upouštěti. V. — co: šátek, sklenici atd. U. koho = pustiti. V. Každý něco upustíce v míru se srovnali. Pam. Val. Meziř. 193. U. doly. Dač. I. 121. Rychtář ho upustil (propustil, entliess ihn). NB. Tč. 31. — co, čeho od- kud: hůl z ruky, vody (částku) z rybníka. Us. Že žalobník jiný kamen u-il z ňáder na zemi. NB. Tč. 117. Prosím, aby se s vaší strany od toho neupouštělo. Žer. 344. Pakli mi ho z dědiny upustíte (= pustíte), chci to k vám hleděti. NB. Tč. 93. — co kam (nač, pod co, do čeho, k čemu). Tam jsem ho (prsten) do vody u-la. Er. P. 215. U-il chléb na zem, Dch., sklenici na zem. Us. U. srdce pod lavici (zmužilosti pozbyti). V. — co proti komu: slovo proti králi upustil. Berg. — od čeho: od svého před- sevzetí, mínění, úmyslu, začetí, výminky, práva, obyčeje, od obležení, učení; od svého neupustiti. V. Od svého ani za (na) nehet neupustiti. Sych. U. od svého zdání, od hněvu, D., od žaloby, Zlob., od práva k dě- dictví, Ml., od cesty, od děvčete. Us. Bych u-il od tebe. Er. P. 149. U. ode pře, od samovraždy. J. tr. Druzí sousedé u-li také od sebe (nechali se na pokoji). Kom. Sta- vové nemohou od toho u. Žer. 344. U. od své zásady. Sš. Sk. 62. (59. ). Stavové od svého u. nechtěli. Dač. I. 233. (75., II. 17. ). U-il od svých nároků, od muže, od znepo- kojování církve, od válčení, od práva, od obyčeje. Ddk. III. 51., 113., 129., 164., V. 175., 342. (Tč. ). U. od své myšlénky. Us. Dch. U. od slyšení svědků, od podniku, od dalšího vyjednávání. Dch. — čeho. Zlého upustiti a dobře činiti; On svého upustil; učení (od uč. ) u., V.; pokuty, Bern., vody u. (drobet jí pustiti; drobet močiti). V. Ne- chtěli svých bludův u. Dač. I. 34. — komu co = popustiti, prodati, ablassen. D. — od čeho proč: od dolů pro sílu vod. Vys. Musilo přece za příčinou rozjitřených myslí upuštěno býti od dalšího ordinování. Ddk. IV. 103. — od čeho kdy. Původ po vze- šlém sporu mezi stranami nemůže od ža- loby u. Kol. 10. Po té zprávě od toho u-il. Ddk. III. 107. — co kam, v co: čípek v zadek. Lk. Tebú nenasyceného v prázd- nosť a ješitnosť upušťuješ. Sv. Jer. vol. Zuby v někoho u. (vpustiti). Ž. wit. Deut. 24. — koho komu — pustiti, entlassen. Že tam jistce svého vsadil a purkmistr mi ho upustil. NB. Tč. 150. — čeho kudy kdy. Že by dešťové častí a velicí přívalové přišli, aby trúbami vody za časuov doluov upustil, aby ujíti mohla. Arch. IV. 307. — koho zač. Upustíc za rohy úsilno za ocas chvátati. Dal. — koho jak. Když který pán najde kde v městě člověka svého, oni upouštějí jeho rozličnými způsoby. Pal. Dj. V. 2. 32. — od čeho v čem. Vrchnosť náboženství římského nikterakž od svého předsevzetí v tom u. nechtěla. Dač. I. 307. — se čeho — u. od čeho. Na Ostrav. Tč. — s inft. Neupuščej búřiti. Rkk.