Urburéř, urburýř
Urburéř, urburýř, e, urbur, urbar, a, m., zastr. = urburní starosta, který díl krá- lovský z hor vybíral, der Urburer, königl. Bergbeamte. Urbuři t. j. úředníci, starostové díla královského; slovou pak u-ři od urbury t. j. díla královského, které jim ku spravo- vání poroučíme, tak aby všechen lid horní především bezprávím opatrovali, všudy svor- nosť napravujíce. Jus. mont.. Gl. 349., Dač. 1. 55., 56.