Určiti
Určiti, il, en, ení; určívati, určovati = ustanoviti, uložiti, bestimmen, festsetzen, an- ordnen, ansetzen. V. — co: cenu (vysaditi). Us, U. neznámý člen. Stč. Alg. 143. U. místo, kde se co stalo. Ddk. II. 85. Zwei Punkte bestimmen die Lage einer geraden Linie, dva body určují polohu přímky; zwei unbekannte Grössen werden durch zwei Gleichungen bestimmt, dvě rovnice určují dvě neznámé veličiny; zwei Seiten und der von ihnen eingeschlossene Winkel bestim- men ein Dreieck, dvě strany a úhel jimi tvořený určují trojúhelník; 2. willkürlich festsetzen, wie beschaffen man etwas haben wolle, festsetzen, teststellen, statuere, usta- noviti, ustanovovati, stanoviti; und weil bei dieser Art des Bestimmens der Umfang eines Begriffes ebenfalls eingeschränkt wird, so steht hier das Zeitwort určiti, určovati als gleichbedeutend neben ustanoviti, sta- noviti; die Fristen zur Zahlung bestimmen oder festsetzen, ustanoviti neb určiti lhůty k placení; den Preis einer Waare bestimmen oder festsetzen, ustanoviti nebo určiti cenu zboží; die Länge einer geraden Linie be- stimmen oder festsetzen, ustanoviti nebo určiti délku přímky; durch die Angabe zweier Seiten und des von ihnen eingeschlossenen Winkels ein Dreieck bestimmen oder fest- setzen, ustanovením dvou stran a úhlu jimi tvořeného trojúhelník určiti, nebo dáním dvou stran a úhlu jimi tvořeného ustanoviti trojúhelník, totiž aby měl jistou podobu a velikosť; eine Grösse bestimmen oder an- geben, welche gewisse geforderte Eigen- schaften haben soll, ustanoviti nebo určiti veličinu, aby mela vlastnosti, jakých se po- žaduje. Nz. — koho, co k čemu. D. Lhůty k placení. J. tr. Tento důchod určen byl k vyrovnání schodku; Určil k tomu své lidi. Ddk. II. 209. VI. 166. Ty tři doby k modlitbám určil. Sš. Sk. 36. — co nač (jak). O své ujmě daň na sousedstvo u. Sych. — co komu (věnovati), — co za co: stálé ceny za zboží u. Ml. — (co) čím. U-li jsme tím poněkud dobu jich příchodu. Ddk. IV. 37. Určen jest od Boha soudcem; To hřebím či losem u-lo se. Sš. Sk. 127., L. 8. — jak: dle jakosti. Šp. Dobu podlé panovníka; Pracovníku podlé práce a díla se mzda určuje; Na vlas něco u. Sš. L. 49., I. 51., Sk. 45. (Hý. ). Co následovalo, nemůže vše na dni určeno býti. Pal. Dj. IV. 2. 557. (Šd. ). — proč. Jan určen byl vice pro země saské. Ddk. IV. 92. — po čem. Připomíná dobrý skutek její a po dobrém skutku její osobnosť určuje. Sš. J. 183. — kde o čem. Ale písmo na dotčeném místě nic o čase neurčuje. Sš. Sk. 249. — adv. Něco blíže u., lépe: zevrubně, do podrobna vyznamenati, omeziti, vymeziti, vypsati, jistějšími znaky vyznamenati. Bs. — se. U. se, nechati se u., lépe: odhodlati se k čemu, dáti n. nechati se přijměti, pohnouti k čemu; ustanoviti se na čem. Bs. — U. = uřknouti, beschreien. Na Slov.