Urobiti
Urobiti, il, en, ení = udělati, způsobiti, thun, verrichten, machen, bewerkstelligen, verursachen, beendigen, anstellen. — abs. Urob tak a jdi. Us. — co. Jaj. Bože môj, prebože, čo som u-la? Nitra VI. 237. Bože mój. otče mój, čo som u-la? Sl. ps. 19. Já vjem, čo urobím. Sš. P. 609. U. nábytek. Kos. 01. I. 288. U. rolu (odorati, wegackern). U Opav. Klš. U. krok. Dbš. — komu (co jak). Někomu něco proti jeho vůli u.; Někomu hanbu u. Jg. U-bil si hanbu mojim čierným očom aj mojim rodičom; Urob si, jak sceš, ožeň sa, kde sceš; Urob si, céro má, jako ti je vóla. Sl. ps. 121., 214., 335. Páleno, pálenô, čos mi u-lo? Hlavu otru- dilo, nohy vykrutilo; Zaspievaj slavíčku v zelenom hájičku, urob polahčenie mojemu srdečku. Sl. ps. Tč. U-bím ti škodu. Zpěv. I. 328. — se nač = přetvořiti se, proměniti se, sich verwandeln. Tak já sa urobím na pekiiui parypu. Němc. Urobte sa na meč 237 žhavý. Hdk. C. 50. — kdy kde. Chcejú si po práci a v cudzině u. tak ako doma. Na Slov. Dbš. 96. Mamko moja drahá, urobte poriadok v tom dome. Sl. ps. 128. — co s čím. Co jsi s těmi penězi urobil? Jg. — koho čím: králem (vyvoliti). Jg. — se v co. Já se urobím v bílou holubicu. Č.