Uročiště
Uročiště, ě, n., urocyscie, von úrok, die- ses von uříci, besprechen, bestimmen = der Ort, wo ein Vertrag, ein Gränzvertrag fest- gesetzt wurde, dann das Gränzzeichen, der Mahlstein. Vz více v Gl. 350. U. značí místo, kde odbývalo se slavné rokování, snesení, v tomto případě umluvení o vyznačených hranicích. Ddk. IV. 141. Cf. S. N. V listině z r. 1215. hraničníky nazvány jsou staro- slovanským slovem uročiště. Ddk. IV. 141. U. r. 1215.: per certas metas, quae vulgo hranicie vel kopce sive urociscie dicuntur. — Qui praedictorum bonorum limites antiquos sive urocyscie renovantes. Zdali slovo u. znamenalo, jak v posledním dokladu stojí, limites antiquos t. j. meze staré, nesnadno tvrditi; ale každým způsobem upomína toto slovo na slavnostné řády, které při obchá- zení a ustanovování hranic obvyklé byly. Uroczysty znamená v polštině posud tolik co slavný a uroczysko neb uroczyszcze jest mezní kámen, neb znamení mezní vůbec. Velmi případně píše dr. H. Jireček v Mus. 1858. 172.: Čteme-li v listinách starých o me- zníkách řečených uročiště, poznáváme odtud, že měření mezí a sázení mezníků za časů dávných bylo spojeno s jistými nám sice již neznámými slavnostmi.... Dáleji pak vede nás slovo to na jednoduchý význam smlouvy, ještoť ú-rok značí úmluvu, rok čas smlouvou ustanovený, ú. tedy místo, kde se smlouva slavná stala a to smlouva v tomto případě o meze. (H. Jir). Ale poněvadž takové smlouvy děly se před úředními osobami a svědky z okolí, které stranám k ustanovení hranic rok položili, domní- váme se, že u. jest věcně totéž co německé Mahlstein. Drn. LXXI. Ú. = mezník, hra- ničník, der Marktstein, Gränzstein. Kdykoli koupí, výsluhou nebo nálezem soudním sta- tek odevzdával se v moc nového majitele, dály se ochoze (circuitio) obřadem slav- ným; posel od krále nebo od úřadu přišed na místo, ve průvodu obcházel vůkol hra- nice statku klada na místech, kdekoli zdálo se býti potřebné, jistá znamení, tak řečené uročiště, kopce, hranice. Pal. Dj. I. 2. 263. (Šd. ). Úročitel, e, m., der Aufzinsungsfaktor. Ú. sestupný; rostoucí, vzestupný. Nz., Stč. — Ú. = kdo peníze na úroky půjčuje, der Verzinser. Úročitelnosť, i, f., die Rentbarkeit. Šm.