Úročiti
Úročiti, il, en, ení; = úrok z peněz půj- čených platiti, verzinsen. Ros. Sedláci v Če- chách té doby (1419. ) rozeznávali se od ji- ných stavů tím, že drželi své pozemky prá- vem zákupním od pánův neb zemanův i měst samých, začež jim úročiti povinni byli t. j. odbývati úroky, čili určité povinnosti a dávky, buďto jen v penězích buď i v na- turaliích aneb robotách, pročež také oby- čejně jen lidé úroční aneb úročníci sluli. Pal. Dj. III. 1. 306. Sedláci byli povinni pánům svým pololetně ú. t. j. platili jistý počet buď jen hotových peněz, buď také obilí, slepic, vajec atd. Pal. Dj. II. 2. 414. A vy právo řekli jste takto, že poněvadž dřieve plnil jest tomu knězi, aby i dnes platil a úročil. Arch. IV. 369. (Šd. ). — čím z čeho: pěti zlatými ze sta, etwas mit 5% verzinsen. Šp. — z čeho: ze staku. V., Brik. Z té jistiny slibuji ú. a platiti. Faukn. — komu z čeho. Faukn., Šp. I má nám z lánu jednoho ú. dvě kopě grošů do roka. 1455. Mus. 1847. I. 5. 532. U. někomu z ně- jaké summy platu ročního pět zlatých ze sta. J. tr. Vz Úročňovati. — Ú. = úrok nésti, Zinsen tragen. Peníze, které leží a neúročí. V.